HISTORIE ŘEDITELSTVÍ ZŘÍDEL BÍLINA

1541

Vychází kronika Václava Hájka z Libočan, kde autor popisuje příběh o Bílinských léčivých pramenech z roku 761. I když se s největší pravděpodobností jedná o vybájenou historii, je ale jisté, že v roce 1541 byly již Bílinské prameny známé a proto k nim byl tento příběh napsán.

1664

Bílinská kyselka zapsána do urbáře ještě nezletilého Václava Ferdinanda z Lobkovic. Ten později vystavěl zámek a měl dceru Eleaonoru.

1712

Eleonora dala na Bílinských zřídlech zachytit prameny do úzkých nádržek vyzděných pískovcem. Dřevěné pažení.

1717

Dr. Fridrich Hoffmann hledající pro pruského krále náhradu za epsomskou sůl objevuje hořkou vodu u města Most v Bohemii.

1720

F. Hoffmann zakládá v Teplicích lékárnu a spolu s českými lékárníky zahajuje výrobu sedlecké soli. (Roh současné Dlouhé a Papírové ulice)

1724

Dr. F. Hoffmann spolu s M. L. Claufsenem provádějí analýzy. Nazývají prameny „Fontis Sedlizentis in Bohemia“. Analýzu provádí i doktor W. Kellner. Vodu do své publikace vydané v Berlíně zařazuje i C. B. Jampert.

1725

Osobní lékař pruského krále Dr. Fridrich Hoffmann, který s ostatními lékaři vyhledával v Evropě alternativu za Epsomskou sůl, narazil v Sedleci na pravé hořkosolné pásmo. V roce 1725 tuto zprávu publikuje a zahajuje tak novou kapitolu popularity lázní Teplice.

1725

Dr. F. Hoffmann vydává v Drážďanech a Halle knihu „Indicium et examen fontis et salis Sedlizensis in Bohemia in ejusdem Medicina consultatoria“.

1727

J. A. Görlitz vydává v Drážďanech a Regensbuegu knihu: „Vermehrte nachrichten vod nedm böhmischen Sedlitzer oder Saidschitzer Bitterwasser“. Další vydání Lipsko 1730, Regensburg 1731 a 1754.

1731

Dr. F. Hoffmann vydává v Londýně knihu „Nové experimenty a pozorování minerálních vod“. Směřuje čtenáře k jejich užívání pro zachování zdraví a léčbě nemocí. V té době už vystupuje jako člen Královské Společnosti Anglické. Ilustrace a poznámky přidává doktor medicíny Peter Shaw.

1733

Bílinská je již známá za hranicemi. D. Johann Zittmann jí dováží do lázní Teplice a zahajuje její využívání v teplickém lázeňství.

1735

Friedrich Christian Lesser vydává v Hamburku knihu: „Von den herrlichen Wirkungen des Seidlitzer Brunnens“.

1738

J. A. Görlitz vydává v Regensburgu knihu: „Neue Bemerkungen von dem Böhmischen Biterwassern“.

1743

Dr. P. Shaw vydává v Londýně anglický překlad Hoffmannova spisu o Sedlecké soli.

1744

Jenstchen vydává knihu: „Kurze Gedanken von dem Nutzen und Gebrauch des Sedlitzer ode Saidschitzer Bitterwassers und des daraus verfertigen Salzes“.

1752

Spis o Bílině Dr. Kristian Schwenken z Drážďan.

1752

Vydává spis o Bílinských pramenech.

1752

V Berlíně vychází francouzská mutace knihy o Sedlecké soli s názvem: „Dissertation sur les eaux de Sels er Seidlitz“.

1752

Johann Fr. Zittmann vydává knihu: „Praktische Anmerkungen von den Teplizer Bädern und böhmischen Bitterwassern“. Spojuje užívání hořkosolné očistné a lázeňské kúry s teplickým lázeňstvím.

1761

G. N. Troschel vydává v Litoměřicích knihu: „Nothwendige Nachrichten von den wahrhaftig böhemischen Bitterwasern, Saidschitzer Urspungs as dem hochlebischen Berge“.

1762

Heinrich Gottlieb Nepomuk Troschel vydává „Erforderliche nachrichten von dem Biliner Sauer Brunnen“, Medicínská fakulta Praha.

1767

Christian Friedrich Schulzens, bakalář medicíny z Fridrichštadtu vydává publikaci „Nachricht vom Böhmischen Biterwasser und Salze“.

1769

Laboratorium na výrobu magnesia carbonica

1777

H. J. v Crantz zahrnuje Zaječickou vodu do publikace: „Gesundbrunnen der Oesterr. Monachie“. Vychází ve Vídni.

1779

Vydává publikaci: „De Aquarum Sedlicensium usu“.

1781

August Antonín Lobkovic nechává znovu obezdít prameny a vystavit skladiště.August Antonín Lobkovic nechává znovu obezdít prameny a vystavit skladiště. Tato první stáčírna byla zbořena teprve roku 1904.

1786

J. J. Berzelius provádí analýzu Zaječické hořké vody pro švédskou šlechtu. Sám diagnostikuje možnosti syntézy hořkosolného rostoku jako příliš nákladné v porovnání se skutečnou těžbou v Zaječicích. Tím jsou položeny základy mohutného exportu do Skandinávie.

1786

Velká část Bílinské kyselky je užívána v teplických lázních k léčbě dny.

1788

František Ambrož Reuss publikuje knihu „Biliner Sauerbrunn“ Po právu je nazýván otec Bílinské kyselky. V knize děkuje za podporu knížeti Františku Josefu Lobkowiczovi.

1788

Dr. Sparmann z Drážďan připomíná, že v lázních Teplice se pije Bílinská kyselka pro podporu léčby.

1790

F. A. Reuss vydává „Geografii severočeských pohoří“ s otázkou: „Je bazalt vulkanický nebo ne?“

1791

V Praze vychází Reussova publikace: „Das Saidschitzer Bitterwasser physich, chemisch und midizinisch beschrieben“.

1791

Doplněné vydání v Praze. S poděkováním: August Josef Lobkowicz.

 

1791

Spolu s F. A. Reussem vystoupil na Bořeň cestovatel a přírodovědec A. v. Humbolt.

1797

Ruský car si v Teplicích a Karlových Varech zamiloval do stylu místního lázeňství. Začal brzy v St. Petersburgu budovat lázeňství ruské. Aby jeho součástí bylo něco zaručeně Teplického, započal export Bílinské kyselky do Ruska. Dodávky zajišťoval obchodník Johan Asmus Kranse a Dr. Christian Thal. Bílinská se stala natolik známou v Rusku, že jako ochranná známka byla registrována až v roce 1910.

1800

V tomto roce se objevily první problémy s ucpáváním povrchových jímek Bílinské kyselky jílem hnaným přívalovými dešti.

1801

F. A. Reuss vydává v Praze knihu: „Naturgeschichte der Biliner Sauerbrunnen in Böhmen“. Slogan: Turpe est in patria habitare et patriam ignorare.

1805

Arcikníže Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský provádí barometrická měření na Bořeni provádí barometrická měření na Bořni.

1808

Vychází Reussova kniha „Mineralquellen zu Bilin in Böhmen“ s poznámkami, chem. profesora Steinmanna.

1809

Byla postavena laboratoř na výrobu magnesia carbonicum z Bílinské kyselky a Zaječické hořké vody.

1810

Zřídla Bílinské kyselky jsou přirozeně vnímána jako součást lázeňství v Teplicích.

1810

Ve Vídni vychází kniha F. A. Reusse s dodatkem kapitána císařského sboru francouzské dělostřelectva.

1811

17. srpna vystupuje na vrchol J. W. Goethe v doprovodu Reusse.
Goethe sám sebe nazývá nadšeným geologickým turistou a v Lázních Bílina si prování několik náčrtků zachycujících Bílinské okolí.

1812

V roce 1812 přilákal Johann Wolfgang Goethe do Lázní Bílina nejslavnějšího hudebního skladatele všech dob Ludwiga van Beethovena, který se tou dobou léčil v teplických lázních.

1815

Téměř nečekaného obrovského úspěchu dosahuje londýnský lékárník Thomas F. Savory ve své laboratoři na New Bond Street, No.. 136. Zde připravuje recept na výrobu napodobeniny Zaječické hořké vody, všeobecně známého a velmi pozitivně vnímaného léčivého pramene ředitelsví zřídel v Bílině. Přípravek je díky slávě Zaječické všeobecně dobře přijat celým světem a stává se nosným produktem farmacie počátku 19. století.

1816

Zemřel František Josef Lobkowicz, Nástupcem je Ferdinand Lobkowicz.

1827

Ernest Erhart vydává v Praze příručku pro francouzské lázeňské hosty Teplic s přihlédnutím na Bílinské a Zaječické léčivé prameny. Město Teplice popisuje jako plné Ruské, Pruské, Polské, Dánské, Holandské, Švédské, Anglické a Francouzské šlechty.

1828

Ferdinand Lobkowic žádá měšťany o guberniální povolení kvůli stavbě nových lázní, hostince a stájí. V roce 1829 získává povolení ke stavbě. Rozšiřuje se sad. K magnesiové laboratoři přibydou dvě lázeňské komory s dčevěnými vanami na lázně kyselkové.

1830

Struve provádí chemický rozbor Bílinské kyselky.

1830

Zemřel horní rada Reuss. Nástupcem je jeho syn Dr. August Emanuel Reuss.

1830

Andreas Chrysogonus Eichler popisuje v knize „Beschreibung von Teplitz und seinen malerischen Umgebungen“ užívání Bílinské v Teplických lázních a její užívání při výrobě míchaných nápojů.

1831

Bílinská a Zaječická se stává součástí seznamu bohatství národa Českého v encyklopedii Múzea království Českého.

1831

Bílinská kyselka je v encyklopedii „MUZEA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO“ uvedena v seznamu národního bohatství.

1832

Profesor medicíny vojenské akademie v Berlíně věnuje rozsáhlou část své publikace „Physikalisch-medicinische Darstellung der bekannten Heilquellen“ Bílinské kyselce a Zaječické hořké vodě.

1840

Byla zřízena výroba Bílinských zažívacích pastilek.

1840

Teplický lázeňský doktor T. L. Richter vydává v Praze rozsáhlou publikaci o teplických lázeňských pramenech. Tato publikace má velký ohlas a přiláká mnoho dalších cestovatelů a vědců. V knize je věnována speciální kapitola Bílině a jejím pramenům. Popisuje, že velké množství Teplických lázeňských hostů navštěvuje po obědě lesopark zřídel v Bílině a popíjejí Bílinskou kyselku s vínem i jinými způsoby. Dále popisuje výrobu Zaječické hořké soli a její užívání.

1841

Doktor medicíny James Johnson (Physician extr. to the late king.) vydává v roce 1841 v Londýně knihu PILGRIMAGES TO THE SPAS IN PURSUIT OF HEALTH AND RECREATION.  Česky přibližně: „Cestopisy na posvátná místa lázeňská, vyhledávaná pro upevnění zdraví a rekreaci“. V knize popisuje svou návštěvu slavných lázní Teplice, kde se setkal s autorem nejnovější publikace o teplických pramenech, Dr. Richterem (Publikoval rok před tím 1840).
Podle jeho zhodnocení „jsou Teplice nejmódnejší německé lázeňské místo. Obzvláště po sezóně, kdy už zde nejsou korunované hlavy a samá šlechta, která si přijíždí léčit tělesné nedostatky a uklidňovat duši“.
Dále připomíná, že k Teplicím náleží po celé evropě proslavené Sedlecké a Zaječické prameny. Popisuje svou návštěvu Lobkowiczské stáčírny v Bílině a zřídel v Zaječicích. Upřesňuje britským čtenářům, že v Sedleci se netěží ingredience pro „sedlecké prášky“ a že sedlecká a více využívána Zaječická je silným roztokem Epsomské soli. S nadsázkou říká, že starý známý přípravek „sedlecké prášky“, který všichni angličané užívají a který se na složení Sedlecké vody odvolává, nechce zavrhnout. Navrhuje ale pro něj ale nový název „PRAVÉ (LONDÝNSKÉ) SEDLECKÉ PRÁŠKY“.

1845

Slavný rakouský chemik Josef Redtenbacher, chemický rozbor Bílinské kyselky„Analyse des Biliner Sauerbrunnens“ (LV, 228)

1852

Knížecí město Bíliny provádí průzkumné vodovodní vrty.

1853

Dr. Josef Seiche vydává „Topographisch historische und therapeutische schilderung des Sauerbrunnens zu Bilin in Böhmen“.. S přihlédnutím na fakt, že pro své léčivé schopnosti je Bílinská kyselka dokonalou podporou pro lázeňskou kúru v Teplicích.

1859

V Praze vychází v nakladatelství F. A. Crednera kniha Josefa Viléma z Löschneru „Der SAUERUNNEN ZU BILIN in Böhmen therapeutisch gaschildert“

1863

A. E. Reuss se stává profesorem na Vídeňské univerzitě.

1865

Dr. Gustav Hauck, německý lékař a publicista podrobně popisuje v encyklopedii „Die Heilquellen und Kurorte Deutschlands“ Bílinskou kyselku, Zaječice a jejich okolí.

1868

V Londýně vychází příručka „Hand-book of principal watering places on the continent“ s popisem a analýzou Bílinské kyselky od dr. Redtenbachera. Madden popisuje, že v Anglii je Bílina známá jako „Vichy of Germany“.

1870

Výrobce firma Hartmann a Sigl ve Vídeňském Novém Městě.

1870

Císař František Josef I udělil A. E. Reusovi rytířský titul s právem nosit erb na kterém je hora Bořeň.

1871

Byl zřízen pavilon Moritz Quelle a zahájena stavba lázeňského domu Bílina.

1872

5.10. 1872 je zřízen dle výnosu Pražského lázeňského hejtmanství č.j. 567 ochraný rajon Bílinské kyselky dle návrhu a propočtů A. E. Reusse.

1872

6. června projel Bílinou první vlak o 20 vagónech.

1877

Úřadující lázeňský lékař v Bílině Dr. Karel Preiss je vystřídán Prof. Dr. A. E. Reussem. Syn A. E. Reusse Dr. Vilém Reuss je povýšen do rytířského řádu železnou korunou.

1879

Vydává knihu o fyziognomických a terapeutických účincích Bílinské kyselky.

1883

Výhradní zastoupení v USA získává společnost „LUYTIES BROTHERS, 73, Park Row z New Yorku.

1889

Byl vyvrtán pramen Františka Josefa. Použita technika padacího vrtáku do hloubi cca 60 m.

1889

Zvětšení ochranného rajonu Bílinské kyselky kvůli hnědouhelné těžbě. Návrh vypracovali a na báňském hejtmanství v Praze předložili profesoři Fr. Steiner a G. Laube.

1889

Ředitelství zřídel se aktivně účastní prakticky všech světových výstav, kde získává v oboru lázeňských pramenů vysoká či nejvyšší ocenění.

1891

18. 4. bylo pod číslem jednacím 516 schváleno rozšířené ochrané pásmo Bílinské kyselky.

1891

Po skončení jubilejní zemské výstavy v Praze byl 18. října 1891 rozebrán expoziční pavilon Lobkowiczů. Během následujících dvou let byl sestaven v bílinském lázeňském parku. Jedná se o dřevěný pavilon ve švýcarském stylu a od té doby slouží jako lesní kavárna.

1898

Rozsáhlá publikace doktora Viléma Gintla a doktora Gustava Laubeho, kteří se spolu s dipolomovaným inženýrem Fridrichem Steinerem podíleli na rozsáhlých sanacích Bíliských zřídel na pokyn knížete Mořice Lobkowicze. Vydalo nakladatelství průmyslového a obchodního ředitelství zřídel v Bílině v tiskárně Johana Dreschnera.

1898

Profesor geologie a paleontologie na pražské univerzitě Dr. Gustav Laube vydává knihu s geologickým popisem mapy Bíliny. Geologický model z překližkových vrstevnic je součástí Muzea Bílinské kyselky.

1898

V prostranství před hlavní lázeňskou budovou odhalen pomník významným popularizátorům bílinské kyselky otci a synovi Reussovým. V téže době byla vybudována budova Inhalatoria a poblíž trati nová plnírna lázeňských pramenů.

1898

Tento rok bylo vyexpedováno 5 miliónů lahví Bílinské kyselky. Rozesílce velmi pomáhá železniční síť.

1899

Díky přílivu levného magnesiového prášku z tyrolska byla zrušena výroba magnesie v Bílině. Na vzniklé místo je plánována nová moderní budova kvůli narůstajícímu odbytu směrem do Anglie.

1899

Bílinská kyselka se exportuje do Ria de Janeira. Do Brazílie jí dováží LION and Cia, SANTOS and SAO PAULO.

1900

Bílinská získává hlavní cenu jako nejlepší dietetický přírodní nápoj světa.

1907

Do penze odchází ředitel zřídel Bílina Adolf Wintr. Mořic Lobkowic zdokonaluje lázně ve spolupráci s A. Hannakapfem, dvorním radou. Zavádí se nový způsob plnění a upravují se prameny. Nové plniče konstuuje A. Scherrer v Bad Ems.

1907

Ředitelství zřídel protestuje proti odstřelům fonolitového štěrku na relativně vzdáleném Želenickém vrchu. Existuje podezření vlivu odstřelů na puklinový systém Bílinské kyselky. Toto podezření se v následujícím století nepotvrdil.

1907

Profesor ing. Gintl provádí rozbory Bílinské kyselky v Praze na Balneologickém ústavu Karlovy Univerzity.

1918

Zřídla Bílinské kyselky v Rakousko-Uhersku se náhle stávají zřídla na území Republiky Česko-Slovenské. Vztah Čechů k Bílinské kyselce nejlépe reprezentuje tato novinová inzerce.

1928

Při odtoku 770 l/min při průvalu spodních vod na dole Venus nebyl zjištěn vliv na zřídla Bílinské kyselky.

1938

Zřídla Bílinské kyselky jsou zabavena Wehrmachtem a spolu s radonovou vodou z Teplic je produkce nasměrována pro potřeby armády v Africe díky své sterilitě a vhodnosti pro pití v horkém počasí.

1941

V Německu vychází mnoho publikací doporučujících ozdravné kúry v Bílině.

1945

Ing. Václav Dašek podává fenomenální návrh na zřízení akumulací Bílinské kyselky, kterou tím pádem není nutné stáčet jako doposud kontinuálně. Toto je tedy jasný základ konceptu současného výrobního závodu ředitelství zřídel Bílina.

1946

Odsun většinového německého obyvatelstva řízení osidlovacími komisemi. Do Bíliny a Teplic přichází české obyvatelstvo.

1948

Stáčírnu přebírá komunistická vláda. Dosavadní majitel stáčírny, československý diplomat Maximilian Erwin Lobkowicz, musel odejít do amerického exilu. Bílina a Teplice jsou osidlována obyvatelstvem ze středočeského kraje. Ze stáčírny v Bílině byl vytvořen národní podnik Středočeská zřídla n. p. s pobočkou v Zaječicích.

1950

Rozsáhlý a výstavní lesopark po staletí budovaný okolo Bílinských zřídel je osázen obrovským množstvím rychle rostoucích smrků, aby zmizel jako pomník minulosti a politicky nevhodné téma.

1955

Návrh K. Zimy na rozšíření ochranného pásma k okraji třetihorní pánve a vyjmutí pravobřežní oblasti řeky Bíliny. Poznání, že sloje uhlí jsou od krystalinického podloží odděleny mocnou vrtsvou jílů.

1963

Georgij Kačura řeší zřídelní problematiku Bílinské kyselky vrty V1, V2 a V3. 60m SV od dosavadní hlavní jímky.

1965

Bílinská kyselka se stává nejvíce distribuovaným lázeňským pramenem ČSSR.

1984

Na místech původních lázeňských uliček vzniká nejmodernější evropská kolonáda v nejstarším lázeňském městě. Je věnována pitné kúře lázní Teplice, Bílinské kyselce.

2011

Ředitelství zřídel BHMW a.s. připravuje projekt s architektem I. Řezáčem (HYCO)

2013

Bílinská je nápojem světové golfové asociace na mistrovství světa v Doralu, Miami USA.

2014

Dokončení rekonstrukce hlavní tovární budovy, železniční nakládky a stavba podzemního výrobního závodu stáčírny.

2014

Nová technologie jímání zajištuje doposud historicky nejvalitnější proces jímání a stáčení Bílinské i Zaječické.

2015

Ředitelství zřídel Bílina reprezentuje ústecký kraj na světové výstavě Expo 2015 v Miláně.