Vliv našich pramenů na francouzskou farmacii

Sama Zaječická je sama o sobě tak dokonale funkční, že její složení se stalo recepturou a synonymem. Na rozdíl od šumivých anglických Sedleckých prášků byla francouzská Eeau de Sedlitz přesně popsána receptem.

V 19. století byla hořká voda z Bílinska ve Francii tak žádaná, že francouzské ministerstvo muselo do lékáren vysílat speciální inspekce a udílet likvidační pokuty lékárníkům, kteří nelegálně míchali vlastní syntetické roztoky hořkých solí a vydávali je za originální pramen z Bohemie.

Přípravky Eau de Sedlitz měly stovky podob, podle možností konkrétního lékárníka, Zde je nezvyklá podoba v porcelánu.

Celosvětově žádaná Sedlecká voda a sůl

Jakmile se hořkosolné pásmo dnešní Zaječické stalo světově uznávaným medicínským fenoménem, vznikla poptávka po celém civilizovaném světě. Slavný lékař Dr. Friedrich Hoffmann obeznámil odbornou veřejnost se svým objevem a dal pramenům jejich vědecké jméno: Sedlitz Wasser (Sedlecká hořká voda).

Samotný fakt, že původní Hoffmannovo vědecké označení Sedlitz nebylo chráněno jako výhradní ochranná známka, otevřel dveře globálnímu fenoménu. Angličan Thomas Savory uspěl se svými šumivými „Sedleckými prášky“ (Seidlitz Powders) a brzy jej napodobil celý svět. Vydatnost zřídel v Čechách totiž fyzicky nemohla obrovskou světovou poptávku po hořké vodě nasytit. Francouzi se rozhodli jít jinou cestou. Vytvořili státem uznanou recepturu na výrobu kopie naší hořké vody.

(Lobkovické panství nakupovalo pozemky v této lokalitě, využívalo svých zkušeností s expedicí a svoji minerální vodu pojmenovalo a registrovalo pod ochrannou známkou Saidschitzer Bitterwasser (Zaječická hořká voda). Za podpory Lobkowiců poté A. Reuss publikoval vědecké práce o hořké vodě pod pojmenováním Zaječická.)

Francouzský zákon z roku 1803 a inspektoři

Napoleonova farmaceutická reforma (Zákon z 21. germinalu roku 1803) a královská nařízení z let 1816 a 1823 (Règlement sur l’administration des eaux minérales) přinesly přísnou regulaci dovážených minerálních vod a zavedly funkci lékárenských inspektorů. Francouzská lékařská akademie (Académie Royale de Médecine) musela reagovat na fakt, že poptávka po české hořké vodě byla násobně vyšší než reálný dovoz z Čech. Vznikla proto oficiální kategorie: Eau de Sedlitz artificielle (Sedlecká voda umělá).

Předtištěné papírové etikety, které si francouzští lékárnici lepili na své vyráběné přípravky Eau de Sedlitz.

Oficiální předpis vs. nepoctiví lékárníci

Oficiální francouzský lékopis (Codex Medicamentarius) z let 1818 a 1837 obsahoval přesnou recepturu na výrobu napodobeniny. Předepisoval rozpustit pravou hořkou sůl (síran hořečnatý) ve vodě a pro stabilizaci a lepší chuť ji nasytit oxidem uhličitým. Problém nastal, když chamtiví lékárníci nahrazovali drahý síran hořečnatý levnějším síranem sodným (Glauberovou solí), což u pacientů vyvolávalo drastické průjmy a křeče. Tyto nebezpečné podvrhy inspekce nekompromisně trestala:

• Mírný přestupek: Označil-li lékárník láhev jako „Eau de Sedlitz artificielle“, ale porušil recepturu nebo neměl licenci.

• Těžký podvod (Trestný čin): Prodával-li umělou sůl pod označením „Eau naturelle de Sedlitz“ (Přírodní Sedlecká voda) a padělal pečeť dovozce. Pokuty dosahovaly na tehdejší dobu obrovských částek a hrozilo propadnutí zásob i zavření lékárny.

Doboví lékárníci se často bavili tím, že zákazníci nechápali, že Sedlecká a Zaječická jsou jen dvě jména téhož přírodního léčivého fenoménu z Bílinska. Běžně se stávalo, že zákazník odmítl pravou Sedleckou s tím, že trvá výhradně na Zaječické – a naopak.

Francouzská nadvláda jména „SEDLITZ“

Ve francouzských archivech, lékařských lékopisech i dobovém tisku (Gazette médicale de Paris) z 1. poloviny 19. století figuruje nápis Eau de Sedlitz jako absolutní synonymum pro očištění organismu a projímadlo (Eau minérale purgative).

Francouzské lékárny si nechávaly vyrábět vlastní skleněné láhve s plastickým nápisem SEDLITZ přímo vyfouknutým ve skle, porcelánové dózy i tištěné papírové etikety s cenou (např. 1 fr. 25). Slavní lékárníci jako Charles Chanteaud dokonce vyvinuli granule Sel de Sedlitz, které byly tak žádané, že na jejich obalu musela být varování před paděláním.

Název malé české vesničky Sedlec se tak díky francouzským lékárníkům a francouzské armádě dostal na láhve od Paříže až po koloniální misie v Indii.