Bílinská dobývá Skandinávii 19. století
Slavný švédský chemik J. J. Berzelius důkladně obeznámil celou Skandinávii s unikátním složením Bílinské kyselky. Netrvalo dlouho a na severu Evropy se žádný vyhlášený podnik ani společenská událost bez Bílinské neobešly. Pila se nejen pro svou lahodnou chuť, ale především pro schopnost vylepšovat zažívání po vydatném jídle i alkoholu.
Ve Švédsku dokonce vznikl úžasný gastronomický fenomén: míchání Bílinské kyselky s Plzeňským pivem. Kromě tradičního míchání s exotickými citrusovými plody se na drsném severu ujalo především míchání s alkoholem, například s rumem.
Nápoj, který zapsal Bílinu do světové gastronomické historie
V dobových cestopisech a románech ze Skandinávie tak z nealkoholických nápojů vedle kávy figuruje prakticky výhradně jediná značka – Biliner Vatten. Jelikož je Švédsko na vlastní léčivé prameny chudé, poptávka brzy přerostla fyzické možnosti samotného bílinského zřídla.
Místní lékárny a fabriky na umělé minerální vody (např. v Göteborgu, Uppsale či Helsingborgu) proto začaly podle přesného bílinského chemického rozboru vyrábět rekonstruovanou Biliner Vatten přímo na místě. Častou praxí je, že továrna
Bílinská se tak zapsala do severské historie po bok grogu, punče a rumu.
Matka všech limonád a sodovek > Bílinská kyselka dala jméno celému odvětví nealkoholického nápojového průmyslu. Tak jako se ve Skandinávii zlidovělé jméno „bilinervatten“ používalo pro jakoukoliv vodu s bikarbonátem a oxidem uhličitým, v anglosaském světě se pro tuto napodobeninu Bílinské ujalo označení „soda water“. Bílinská kyselka se tak stala prababičkou všech moderních nealkoholických osvěžujících nápojů.