Zatímco Praha v druhé polovině 19. století žila romantickým českým národním obrozením, budováním divadel a kampaněmi za čistotu českého jazyka, v Severní Bohemii mluvili lidé jazykem peněz, techniky a uhlí. Severní zemské pohraničí bylo hospodářskou supervelmocí evropského formátu, která finančně i surovinově držela nad vodou zbytek monarchie.
Založení Rakousko-anglické banky (Anglo-Austrian Bank)
Banka byla založena v prosinci 1863 a plně rozvinula činnost v roce 1864 se sídlem ve Vídni. Za jejím vznikem stála nesmírně vlivná skupina britských kapitalistů a finančníků z Londýna (včetně bankovního domu Glyn, Mills & Co.) a předních rakouských aristokratů i průmyslníků.
Byl to revoluční počin v dějinách středoevropského bankovnictví. Šlo o vůbec první velkou univerzální banku (tzv. mobilier bank) britského střihu v habsburské monarchii. Měla autonomní ředitelství v Londýně i ve Vídni (později otevřela klíčové pobočky v Praze, Žatci a dalších centrech). Její hlavní misí bylo jediné: přelézt kapitálové hranice a napumpovat obrovský britský finanční přebytek přímo do průmyslových inovací v Monarchii.
Finanční injekce pro NordBöhmen: Proč domácí kapitál nestačil?
V 60. a 70. letech 19. století stála Severní Bohemia na prahu monumentální transformace. Primitivní těžba uhlí už nestačily uspokojovat hlad saského a rakouského průmyslu. Bylo nutné přejít na masivní těžbu, razit stovky metrů hluboké šachty, komorovat, odkrývat sloje, instalovat obří parní čerpadla na spodní vodu a stavět další a další železniční tratě (jako byla Ústecko-teplická dráha – ATE) a k nim všudypřítomné vlečky. Vlečky železnice byla první reálná možnost, jak dostat obrovská množství materiálu odkudkoliv kamkoliv za přijatelné náklady.
Místní zemský kapitál na takto gigantické investice neměl kapacitu. Vstup Anglo-Austrian Bank (a Rotshildovského Creditanstaltu) zafungoval jako protržení stavidla. Britský kapitál skrze tuto banku nehledal konzervativní nákup státních dluhopisů, ale agresivně kupoval dolová pole, zakládal akciové uhelné společnosti a přivážel nejmodernější britskou těžební techniku (Například první korečkový bagger z Manchesteru).
Vznik těžařského gigantu: Společnost Britannia a Sir G. Griffith
Názvy velkých severočeských těžařstev tehdy jasně odrážely původ peněz: vedle Saxonie (saský kapitál) nebo Bohemie (kapitál Drážďanské banky) to byla například Britannia.
Založení těžařstva Britannia (Uhelné závody Britannia / Britannia coal mining company) a působení britských aristokratů a investorů, jako byl Sir G. Griffith (rodina Griffith-Waldie), bylo přímým důsledkem této finanční osy Londýn–Vídeň–Severní Bohemia. Tato společnost operovala jako technologický průkopník na dvou hlavních frontách severního revíru:
-
Na Mostecku a Teplicku (Ervěnice, Proboštov): Zde společnost vybudovala hlubinné doly jako Robert a masivní komplex dolů Britannia IV, V a VI. Tyto doly patřily k nejmodernějším v celém revíru a těžily nejkvalitnější hnědé uhlí pro export do Německa.
-
Na Sokolovsku (Královské Poříčí): Zde Britannia od 80. let 19. století provozovala doly Meluzína, Bernard a Marie. Zde se také naplno projevilo britské know-how – anglický chemik James Page zde prováděl vůbec první pokusy s extrakcí cenného montánního vosku z uhlí.
Britští investoři jako Griffith nepřinesli jen peníze. V severní Bohemii zavedli britský model řízení a sociální politiky. V Královském Poříčí postavila Britannia pro své zaměstnance na tehdejší dobu nevídaných 89 moderních domů, dělnickou školu a zaměstnanecké lázně.
Rotshildové a jejich finanční vliv v našem kraji
Pokud byla Severní Bohemia (NordBöhmen) bojištěm globálního kapitálu, pak Rothschildové byli jedni z generálů. Zatímco na Ostravsku vlastnili doly a hutě přímo pod svým rodinným jménem (např. Vítkovice nebo Důl Anselm), v Severní Bohemii zvolili mnohem rafinovanější a mocnější strategii. Operovali zde skrze svůj hlavní finanční křižník – K. k. privilegierte Österreichische Credit-Anstalt für Handel und Gewerbe (zkráceně Creditanstalt), kterou v roce 1855 založil Anselm von Rothschild.
Vztah Rothschildů (skrze Creditanstalt) k industrializaci Severní Bohemie a jejich soupeření s Rakousko-anglickou bankou se dá shrnout do tří zásadních kapitol:
Převzetí Ústecko-teplické dráhy (ATE)
Ústecko-teplická dráha (Aussig-Teplitzer Eisenbahn) byla klíčovou tepnou pro export hnědého uhlí z teplického revíru do přístavu v Aussig (Ústí nad Labem) a dále po Labi do Německa. Když zakladatelé dráhy (v čele s hrabětem Nostitzem) vyčerpali počáteční kapitál a stavba tratí se ocitla v krizi, zasáhli právě Rothschildové. Jejich Creditanstalt skoupila prioritní akcie ATE v tehdy astronomické hodnotě 1 milionu zlatých. Tento krok dráhu zachránil, umožnil její dostavbu a Rothschildům zajistil masivní vliv na dopravu uhlí ze severní Bohemie.
Financování konkurenční Buštěhradské dráhy (BEB)
Aby toho nebyl málo, Rothschildova Creditanstalt (společně s mocnou podnikatelskou rodinou bratří Kleinů) kapitálově zcela ovládla druhou zásadní železniční tepnu regionu – Buštehradskou dráhu (BEB). Tuto původně konskou dráhu proměnili v obří parostrojní síť, kterou dotáhli až do Komotau (Chomutova). Tím vytvořili přímou konkurenci pro ATE a Rakousko-anglickou banku a agresivně si ukousli obrovský podíl na přepravě uhlí z celého Podkrušnohoří.
Válka finančních titánů: Creditanstalt vs. Anglo-Bank
V Severní Bohemii se tak v druhé polovině 19. století odehrával skutečný korporátní střet gigantů. Na jedné straně stál britský kapitál koordinovaný Rakousko-anglickou bankou (která zakládala těžařstva jako Britannia nebo Saxonia), na druhé straně stál kontinentální kapitál Rothschildů a jejich Creditanstalt.
Tito dva hráči si severočeskou uhelnou pánev fakticky rozparcelovali. Nebojovalo se zbraněmi ani jazykovými dekrety, ale:
-
Skupováním dolových polí.
-
Stavbou uhelných vleček k jednotlivým šachtám.
-
Cenovou politikou za přepravu jedné tuny uhlí.
Zde jasně vidíme, že Severní Bohemia byla v té době tak neuvěřitelně bohatá a perspektivní, že se o ni přetahovaly nejmocnější bankovní domy světa. Zdejší uhelné revíry měly pro evropskou ekonomiku stejný význam, jako mají dnes ropná pole na Blízkém východě. Celý ten region fungoval jako samostatný ekonomický stát ve státě, na kterém byla Praha se svými politickými disputacemi finančně zcela závislá.
A zde začal skutečně drsný boj o politické vlastnictví tohoto kraje, na který hluboce doplatilo jeho obyvatelstvo.
Pokračování na panelu: Boj o bohatství našeho kraje na přelomu 19. a 20. století.