Dr. Friedrich Hoffmann (1660–1742)

Osobní lékař pruského krále, objevitel Sedlecké hořké vody a vizionář evropské farmacie

Královský lékař na stopě přírodního zázraku

Dr. Friedrich Hoffmann byl jedním z nejrespektovanějších lékařů a balneologů své doby, mimo jiné působil jako osobní lékař pruského panovníka a byl uznávaným členem britské Královské společnosti (Royal Society). Jako jeden z prvních lékařů začal exaktně zkoumat léčivé účinky minerálních vod u konkrétních chorob a tomuto poslání zasvětil podstatnou část své kariéry.

Počátkem 18. století začala hořká sůl (síran hořečnatý) představovat na evropském trhu vysoce žádaný a cenný artikl pro šetrnou regulaci zažívání a čištění krve. Když však začaly docházet její tehdy jediné známé zdroje v anglickém městě Epsom, osobní lékaři panovníků se vydali po Evropě hledat adekvátní náhradu.

Hoffmann chápal lidské tělo jako hydraulický stroj

Hoffmann se jako jeden z prvních lékařů zcela odklonil od středověké alchymie a mysticismu. Místo toho začal na lidské tělo pohlížet očima nově nastupující fyziky a mechaniky – zjednodušeně řečeno ho vnímal jako složitý hydraulický stroj plný trubiček (cév, střev a nervů), pump (srdce) a proudících tekutin.

Základem jeho teorie bylo, že lidské zdraví závisí na správném mechanickém napětí, tzv. tonu, všech tělesných vláken.

• Pokud jsou vlákna příliš napnutá, vzniká křeč (spasmus), což vede k zánětům, zácpám, zablokování tekutin a bolestem.

• Pokud jsou naopak příliš uvolněná, vzniká atonie, která způsobuje slabost, únavu a hromadění usazenin v těle.

Hoffmanovo myšlenka, že voda je „Medicina Universalis“ (Univerzální lék)

A právě na tomto místě vstupuje do jeho filozofie voda. Hoffmann vydal slavný spis s názvem De Aqua Medicina Universali (O vodě jako univerzálním léku). Věřil, že voda je tou absolutně nejdůležitější tekutinou ve vesmíru (což nebyl špatný postřeh), která tento biologický stroj udržuje v plynulém chodu.

• Dokonalé rozpouštědlo: Voda podle něj byla univerzálním ředidlem, které dokázalo naředit zhoustlé krve a šťávy a mechanicky z těla odplavit překážky (toxiny), jež způsobovaly nemoci.

• Nosič životního éteru: Domníval se, že voda a v ní obsažené plyny v sobě nesou nesmírně jemnou substanci, tzv. „nervový éter“ (pneuma). Tento éter podle něj proudil do nervů a svalů a udával tělu onen správný, zdravý mechanický rytmus..

Rok 1717: Objev u Sedlce a Zaječic poblíž královského města Brüx v Bohemii

Průlom v Hoffmannově pátrání přišel v památném roce 1717. Při své cestě severočeským regionem narazil u obce Sedlec a vesničky Zaječice na pravé hořkosolné pásmo. Jeho detailní průzkumy potvrdily, že tyto zdroje hořké vody jsou nejen dokonalou náhradou za ubývající epsomskou sůl, ale že svou kvalitou a čistotou původní anglické prameny dokonce převyšují. Tímto objevem Hoffmann navždy změnil mapu evropské balneologie.

Proč si Hoffmann tak zamiloval Sedleckou hořkou vodu?

Když pochopíme tuto jeho mechanickou teorii, dává jeho nadšení z hořkých vod ze Severní Bohemie naprostý smysl. Obyčejná pramenitá voda podle něj tělo pouze proplachovala. Ale minerální hořká voda s vysokým obsahem solí (jako ta ze Sedlce nebo Zaječic) fungovala jako ten nejlepší myslitelný „mechanický čistič a instalatér“. Dokázala totiž ve střevech, orgánech a cévách rozpustit ty nejodolnější blokády, uvolnit nebezpečné křeče zažívacího traktu a bleskově navrátit tělesnému stroji jeho plynulý chod.

Jeho pohled představoval ve své době obrovský racionální převrat. Zatímco starší generace lékařů neustále pouštěly pacientům žilou nebo jim podávaly podivné bylinné lektvary, Hoffmann řekl jasně: „Tělo je stroj, který se zadřel. Musíme ho zevnitř jemně propláchnout tím nejlepším přírodním rozpouštědlem na světě.“ A to našel právě u nás.

Založení lékárny v Teplicích a zrod „Sedlecké soli“

Hoffmann si velmi rychle uvědomil obrovský medicínský i obchodní potenciál svého nálezu. Sedleckou vodu bylo potřeba přiblížit mezinárodní klientele. V roce 1720 proto založil přímo v nedalekých Teplicích – tehdejším „salónu Evropy“ – vlastní lékárnu. (Tato historická budova dodnes stojí na rohu dnešní Dlouhé a Papírové ulice). Společně s místními českými lékárníky a chemiky zde Hoffmann zahájil výrobu slavné „Sedlecké soli“. Nevědomky tak dal impuls k největšímu padělání lázeňského pramene v historii – londýnský Lékárník Thomas Sawory se inspiroval naprostým obchodním úspěchem „sedlecké soli“ a nechal si patentovat svůj recept na šumivé „sedlecké prášky“, u kterých deklaroval údajně stejné léčivé účinky jako má pravá hořká sůl ze Sedlece. Tento podvod, zneužívání dobrého jména sedlecké hořké soli, se poté rozšířil po celé planetě a stal se pilířem farmaceutické výroby. Sami si můžete vyhledat krabičky na „seidlitz powders“.

Hořkosolné očistné kúry: Nová éra teplických lázní

Sedlecká hořká voda a sůl začaly být pevně spjaty s lázeňským životem v Teplicích. Hoffmann zde začal provozovat nesmírně žádané očistné kúry, které pacienty zbavovaly usazených toxinů, léčily choroby žaludku a žlučníku, obezitu či nechutenství. Dámy, často doprovázející své chotě do lázní, brzy ocenili ty dávno zmiňované schopnosti hořké soli podporovat vylučování toxinů a dodat tělu mohutnou dávku hořčíku. Popisovaly tedy nejen rychlé zotavení, ale i zlepšení kvality pleti a hlavně, nebývalé psychické pohody. Tyto vysoce účinné kúry přivedly do Teplic novou, obrovskou vlnu lázeňských hostů z řad aristokracie a zásadním způsobem pomohly k mohutnému rozvoji popularity Teplic i přilehlé Bíliny po celém světě.

Světové publikace a mezinárodní sláva

V roce 1724 provedl Hoffmann s M. L. Claufsenem podrobné chemické analýzy a o rok později (1725) vydal v Halle a Drážďanech knihu o nově nalezených pramenech v Bohemii, kterou rozeslal po všech evropských šlechtických domech. Fenomén severočeských vod definitivně pronikl na britské ostrovy v roce 1731, kdy Hoffmann vydal v Londýně knihu „Nové experimenty a pozorování minerálních vod“ (s poznámkami Dr. Petera Shawa), která čtenáře nasměrovala k užívání Zaječické a Sedlecké vody pro zachování zdraví. Tím byly položeny základy k tomu, aby se tyto severočeské prameny staly stálicemi na stolech britského i skandinávského dvora.

Sedlácká těžba hořkých vod a další „značky“. Vznik Zaječické hořké vody

Po objevu hořké vody v hořkosolném pásmu Korozluky – Vtelno – Sedlec – Zaječice začali místní podnikatelé budovat a stáčet hořké vody různé kvality. Lobkowiczké panství z nedaleké Bíliny začalo systematicky nakupovat pozemky se studnicemi a zvolilo si vlastní „značku“, tedy Zaječickou hořkou vodu (Saidschitzer bitterwasser). Tuto značku pak Lobkowiczové systematicky budovali jak po stránce obchodní, tak i po stránce odborné. Hlavní nevýhodou nové značky byla obtížná vyslovitelnost pro jiné národy. Na počátku 20. století se proto i v Bílině v určitých sériích vyráběly pamětní džbánky se značením SEDLITZ BITTER WASSER. Po skončení druhé světové války existovala snaha zbavit se „německy znějícího názvu“ a vytvořit pro vodu nový název REMEDIA. K tomu už ale nedošlo a po roce 1948 značka nadále existuje dále pod názvem ZAJEČICKÁ HOŘKÁ.