Arnold Scherrer (1877–1949)

Jednou z velmi významných osobností, které se nesmazatelně zapsaly do dějin Bílinské Kyselky, byl Arnold Scherrer. Jeho odkaz je ve sbírkách stáčírny stále patrný a jeho iniciály zdobí historické stojany plnění minerální vody a vizuální kontroly její kvality. Podívejme se tedy blíže na život a dílo tohoto velikána léčivých lázenských pramenů.

Arnold Scherrer (1877–1949): Život a dílo průkopníka minerálních pramenů

Dne 20. května 1949 ztratily Schaffhausen a Neunkirch úmrtím Arnolda Scherrera, inženýra minerálních pramenů, spoluobčana, který si získal značné uznání daleko za hranicemi Německa. Díky svým bohatým znalostem a rozsáhlým zkušenostem byl pravděpodobně prvním odborníkem ve svém oboru v oblasti výzkumu a jímání minerálních pramenů.

Mládí a vzdělání

Narodil se v roce 1877 v Drážďanech. Poté, co se jeho rodiče v roce 1882 vrátili do otcovy vlasti Neunkirchu, navštěvoval obecní školy a gymnázium v Schaffhausenu až do maturity. Tento mladý muž, ačkoliv plný temperamentu, byl spíše rozvážný a s otevřenou myslí pro vše podstatné vstoupil do života, přičemž se intenzivně zajímal zejména o přírodní vědy a techniku. Před zahájením studia strojního inženýrství absolvoval půlroční praxi na lokomotivách Bádenské dráhy mezi Basilejí a Kostnicí a poté s vyznamenáním vystudoval Technickou vysokou školu v Karlsruhe. Během studia se neomezoval pouze na vlastní obor strojního inženýrství, ale získal také dobré znalosti geologie, chemie a stavebního inženýrství. Jeho závěrečný diplom prý obsahoval neobvykle mnoho zkouškových předmětů.

Počátky kariéry a rodinný podnik

Na přání svého poněkud svéhlavého otce vstoupil v roce 1903 do otcovy firmy „Adolf Scherrer Tiefbauunternehmung für Mineralquellenfassungen“ v Bad Ems. Jeho otec se již tehdy zabýval jímáním minerálních pramenů na spíše empirickém základě. Ve Švýcarsku byly realizovány jímání pramenů lázní ve Svatém Mořici, Valsu v Lugnezu, Schuls-Tarasp, Val Sinestra, Passuggu a dalších. V roce 1903 pruský stát pověřil firmu Scherrer novým jímáním cenných pramenů v Bad Ems. Tato rozsáhlá práce, která se neustále rozšiřovala a trvala několik let, byla z velké části vedena mladým Scherrerem jako pomocníkem a zástupcem jeho otce a byla natolik úspěšná, že jméno Scherrer se stalo známým po celém Německu.

Osobní život a ztráty

V Bad Ems našel Arnold Scherrer v slečně Marii Deller z hotelu Stadt Wiesbaden svou věrnou životní partnerku a nejlepší spolupracovnici, která s ním sdílela mnohé ne vždy pohodlné pobyty na četných staveništích, pokud přísný otec nenařídil místní odloučení obou manželů. Jediný syn Helmut byl oběma manželům k jejich velkému zármutku vyrván ve věku téměř sedmi let. Po celý život zůstala touha po tomto dítěti.

Rozvoj profesní dráhy a mezinárodní uznání

Následovaly zakázky na jímání minerálních pramenů v Bad Schwalbachu, Fachingenu, Nieder-Selters a Homburgu vor der Höhe v Hesensku-Nasavsku, Gießhübl-Sauerbrunnu, Karlových Varech a Bílině v Čechách, Bad Salzbrunnu, Landecku a Bad Warmbrunnu ve Slezsku a Ditzenbachu a Göppingenu ve Württembersku, abychom jmenovali jen některé z nejznámějších. Často velmi rozsáhlá staveniště byla většinou pod přímým vedením Arnolda Scherrera, kterého doprovázel tým dobrých dělníků, včetně několika Švýcarů jako předáků. I autor tohoto nekrologu se jako mladý inženýr podílel na pracích v Karlových Varech, Gießhübl-Sauerbrunnu a Bad Salzbrunnu, částečně samostatně a částečně pod chápavým vedením Arnolda Scherrera. Na některých staveništích pracovalo několik stovek, občas dokonce až tisíc dělníků. Kromě místních dělníků, kteří byli většinou využíváni pouze pro pomocné práce, byli pro práce ve skále zaměstnáni Italové, kteří většinou pocházeli z několika vesnic v provincii Bergamo, Maďaři se svými ženami pro zemní práce a polské skupiny pro určité dílčí zakázky.

Vědecký přístup k jímání pramenů

Jímání minerálních pramenů bylo prováděno na vědeckém základě. Nejprve byla v oblasti pramene ve velkém rozsahu odkryta skalní plocha, přičemž byly často nutné velké hloubky výkopů. Při výkopu ve skalní zóně pramene se za žádných okolností nesmělo trhat, protože hrozilo nebezpečí, že by se trháním mohly otevřít jiné cesty pro prameny a tím by prameny zanikly. Byly sledovány vodní žíly vystupující na povrch v puklinách skalní plochy. Obtížné bylo většinou oddělení minerální vody od podzemní vody. Minerální voda vystupující ze skály byla jímána jímacími zvony z materiálu odolného proti agresivní vodě a skalní plocha kolem dokola byla pečlivě utěsněna speciálním postupem, takže minerální voda mohla být zadržována v trubkách nasazených na jímací zvony. S tímto zadržováním, které bylo prováděno s největší pečlivostí krok za krokem, se množství minerálních látek rozpuštěných ve vodě, tedy alkalita, do určité míry zvyšovalo, zatímco samotný výtok pramene pomalu klesal. Snaha o dosažení optima z hlediska množství vody a alkality vyžadovala mnoho trpělivosti, velké odborné znalosti, bohaté zkušenosti a četné výzkumy. Při těchto pracích mu velmi prospěly jeho rozsáhlé geologické znalosti, pro které položil základy již profesor Meister na gymnáziu v Schaffhausenu. Bohatá mineralogická sbírka mu přitom prokázala velké služby. Novým jímáním ztracených nebo v toku klesajících pramenů bylo ve většině případů dosaženo většího toku se zvýšeným obsahem minerálů, čímž se majitelům pramenů, kteří v dřívějším Německu a Rakousku byli většinou státy nebo knížata, slibovaly zvýšené příjmy.

Státní občanství a ocenění

Na osobní přání německého císaře musel se svým otcem, s ohledem na velké zakázky pruského státu, získat německé státní občanství. Učinil tak s veškerými výhradami a při zachování svého švýcarského občanství. Později, po založení vlastního podniku, se německého státního občanství opět zřekl. Jak vysoce byly jeho výkony v Německu ceněny, ukázalo se i v tom, že mu byl v roce 1911 předán čestný diplom Hygienické výstavy v Drážďanech a později čestný prsten Německého muzea v Mnichově.

První světová válka a založení vlastního podniku

Během první světové války se dobrovolně přihlásil k německému letectvu, avšak již po zhruba půl roce byl z fronty odvolán vyšším rozkazem k udržení státních provozů pramenů v blízkosti dolů. Vliv důlních provozů na sousední minerální prameny ho dříve již opakovaně zaměstnával. V roce 1917, poté co se jeho otec předtím stáhl do Schaffhausenu, založil vlastní podnik v Bad Ems, ve kterém byla jeho žena nejlepší spolupracovnicí a od roku 1920 zde působil i jeho podstatně mladší bratr Waldemar. Po skončení války mu bylo v Německu svěřeno nové jímání četných minerálních pramenů.

Mezinárodní projekty a vědecká činnost

Jeho pověst ho zavedla i mimo Německo k pracím v Larviku v Norsku, Preblau-Sauerbrunnu v Korutanech, Talheimu ve Štýrsku, Morsbronnu a Sulzmattu v Alsasku a Fetan ve Švýcarsku. Souběžně probíhaly studie a posudky pro prameny v Belgii, Polsku, Lotyšsku, Rusku a Španělsku, stejně jako živá spolupráce na zákonech o pramenech, vodních právech a podobných záležitostech v Evropě i mimo ni. Dvě obzvláště důležité zahraniční zakázky byly práce na pramenech v Afyon-Karahizaru v Turecku a s tím spojené zpřístupnění sladké vody v Anatolské poušti a nové jímání termálních pramenů v Tiberiasu v Palestině. Dvakrát mu byl nabídnut titul Dr. h. c. a jednou ze strany Turecka profesorský titul, avšak on to ve své známé skromnosti odmítl s odkazem, že jeho nejkrásnější odměnou je „zdraví jeho bublajících dětí“, jak rád nazýval minerální prameny, které jímal.

Odpor proti nacismu a návrat do vlasti

Poté, co s velkou odvahou a na úkor svého podniku v Německu neudělal žádné ústupky nastupujícímu národnímu socialismu, jehož nařízení ohledně provozu sousedních olověných a stříbrných dolů pomalu ničila emské prameny, opustil po vypuknutí druhé světové války se svou ženou svůj krásný statek na Hasenbergu u Emsu a vrátil se 7. září 1939 do staré vlasti Schaffhausenu. Pokud mu to jeho již podlomené zdraví dovolilo, řídil své práce ze Schaffhausenu s rozsáhlou pomocí své zdatné ženy. V této době se zabýval jímáním pramenů v Bad Weißenburgu v Simmentalu a posudky pro prameny Schinznach a pramen Surpunt ve Svatém Mořici. Příležitostně potěšil Schaffhauseny přednáškami o svých pracích v Turecku a Palestině, přičemž s velkou živostí v krátké době dokázal neuvěřitelně mnoho vyprávět.

Osobnost a odkaz

V Arnoldu Scherrerovi se spojily nejrůznější znalosti a zčásti zdánlivě heterogenní vlastnosti a schopnosti v jedinečnou a pravděpodobně ojedinělou syntézu. Byl strojním inženýrem, stavebním inženýrem, geologem, chemikem, na všech těchto oblastech praktikem i výzkumníkem zároveň. Ve své pracovní metodě mohl být energickým, nápaditým odvážlivcem, ale také důkladným, systematickým a střízlivým drobným pracovníkem, podle okolností a potřeby. Nebyl jen odborným specialistou, ale vše, co viděl a s kým se setkal, vstřebával do svého živého ducha. Zajímalo ho všechna životní odvětví, umění i politika, knihy i zahradnictví, horniny i známky a především člověk. Byl mimořádně jazykově nadaný. Kromě obvyklých evropských jazyků ovládal i několik orientálních. Měl také velmi dobrou paměť, takže bylo vždy velkým potěšením poslouchat jeho vyprávění. Navzdory všem úspěchům a uznáním ve svém životním díle zůstal skromným, jednoduchým člověkem. Byl také navzdory veškeré světaznalosti čestným Švýcarem, který si zachoval velkou oddanost vlasti. Navzdory těžkému utrpení si nenechal ujít účast na 80letém výročí založení Scaphusie na podzim roku 1948, kterému patřil během gymnaziálních let a vždy mu zůstal věrný. Jeho poslední léta byla poznamenána těžkým utrpením. Menší a často se opakující mrtvice dokázaly pomalu zlomit jeho svěží vitalitu. Veškerá péče a láska již nemohla zastavit úpadek jeho životní síly a duševní energie. Obklopen svou věrnou životní partnerkou odešel po životě, který byl bohatý na práci a úspěchy.

Další nekrology a publikace

Další nekrology vyšly v:

• Schaffhauser Nachrichten, č. 118, z 21. května 1949, podepsáno C. M.
• Schweizer Familie, č. 31, z 4. června 1949. Zpráva s obrázkem.
• Mineralwasserzeitung Deutschland, č. 9, z 1. července 1949, podepsáno Georg Nave.
• Heilbad und Kurort, Zeitschrift für das gesamte Bäderwesen, č. 4, červenec 1949, podepsáno Georg Nave.
• Rhein-Zeitung (Deutschi.), č. 62, z 25. května 1949, podepsáno Hch. Wießler.

Seznam publikací:

• 1904: Das spezifische Gewicht von Mineralwasser und dessen Wirkung auf das Entstehen der Mineralquellen mit besonderer Berücksichtung der Erfahrungen, welche bei den Quellenfassungen in Ems gemacht worden sind.
• 1905: Über moderne Quellfassungen. Balneologische Zeitung, XVI. Jahrgang, Nr. 26, vom 20. September 1905.
• 1907: Zum preußischen Quellenschutzgesetz-Entwurf. Baineolog. Zeitung, XVIII. Jahrgang, 1907.
• 1912: Gas und Wasser in Mineralquellen. Journal für Gasbeleuchtung und Wasserversorgung, Nr. 4, vom 27. Januar 1912.
• 1924: Vortrag anläßlich der Einweihung der Wilhelmsquelle Bad Mergentheim vom 8. August 1924.
• 1928: Über Mineralquellen und deren Fassungen. Zeitschrift für wissenschaftliche Bäderkunde, 1928, Heft 4.
• 1930: Über Quellforschungen. Verhandlungen des 57. Schlesischen Bädertages 1930.
• 1932: Wandlungen der Quellfassungstechnik im Laufe der Jahrhunderte. Zeitschrift für Kurortwissenschaft, 2. Jahrgang, 1932, Heft 4.
• 1932: Aus der Fassungsgeschichte der Schwalbacher Mineralquellen. Internationale Mineralquellen-Zeitung, Nr. 6.
• 1933: Die Geologie und die Fassung des Preblauer Säuerlings. In DIEM, K.: Der Preblauer Sauerbrunn.
• 1933: Die natürlichen Grundlagen für die Fassung einiger westdeutscher Mineralquellen. Zeitschrift der Deutschen geolog. Gesellschaft, Band 85, Heft 7, Jahrgang 1933.
• 1933: Die Quellen von Afyon-Karahizar in der Türkei. Internat. Mineralquellen-Zeitung, Nr. 8, 1933.
• 1934: Die Sanierung der Thermen von Bad Warmbrunn in Schlesien. Internat. Mineralquellen-Zeitung, Nr. 12/1934 und Nr. 1 /1935.
• 1935: Der Preblauer Sauerbrunn. Internat. Mineralquellen-Zeitung, Nr. 2/1935.
• 1936: Die Thermen von Tiberias. Internat. Mineralquellen-Zeitung, Nr. 1 / 2, 1936.

U dalších tří prací: Heilquellen-Technik — Beiträge zu den Grundlagen moderner Quellfassungen — Die Warmbrunner Quellen und ihre Sanierung — není uveden ani ročník, ani místo vydání.