Kněžna Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu (rozená z Lobkowicz) je jednou z nejvíce fascinujících a nejvíce opředených legendami postav historie Bílinského zřídelního areálu. Její životní příběh v sobě spojuje vizionářství zakladatelky lázní, osud mocné regentky i temné mýty, které ji provázejí dodnes.

Zakladatelka bílinského lázeňství a „upírka“ s dobrým srdcem

Eleonora Amálie Magdalena se narodila 20. června 1682 ve Vídni jako třinácté dítě knížete Ferdinanda Augusta z Lobkowicz, pána na Bílině. Ačkoliv se do historie zapsala především jako krumlovská vévodkyně z rodu Schwarzenbergů, její dětství a mládí bylo pevně spjato s rodem Lobkowiczů a jejich bílinským panstvím. Právě zde, v místech, kde ze země vyvěraly „živé vody“, položila základ slávě moderního lázeňství.

Vizitka zakladatelky: Rok 1712

Zatímco se v 16. a 17. století Bílinská kyselka brala spíše jako dar přírody pro domácí potřebu, byla to právě Eleonora, kdo v ní rozpoznal obrovský potenciál. Kolem roku 1712 iniciovala rozsáhlé vyčištění zanedbaných pramenů. Nechala je odborně zachytit do úzkých pískovcových nádržek a vybavit dřevěným pažením. Tři z těchto pramenů byly upraveny k pravidelnému užívání, čímž de facto založila první malé bílinské lázně. Tímto odvážným krokem zahájila éru, která o století později vyvrcholila světoznámou slávou „Královny lázeňských vod – Bílinské kyselky“.

Osudové rány a mocná regentka

Její život nebyl snadný. Provdala se za Adama Františka ze Schwarzenbergu, ale jejich manželství bylo dlouho bezdětné a doprovázené skandály. K usmíření manželů a narození vytouženého dědice Josefa Adama došlo až po mnoha letech, což doboví svědci připisovali zázračným kúrám (včetně pití vlčího mléka).

Zlom přišel v roce 1732, kdy byl její manžel nešťastnou náhodou zastřelen samotným císařem Karlem VI. během honu u Brandýsa nad Labem. Eleonora se projevila jako nesmírně silná a schopná žena. Jako regentka převzala správu obrovského schwarzenberského dominia a spravovala jej s pevnou rukou a nevídaným hospodářským přehledem, dokud její syn nedospěl.

Legenda o „upírské princezně“

V posledních letech se Eleonora stala populární díky teorii, že posloužila jako předloha pro Stokerova Drákulu. Její záliba v chovu vlků, noční vyjížďky a tajemná nemoc (pravděpodobně rakovina), která ji měnila před očima, vyvolávaly v lidech strach. Po její smrti ve Vídni (1741) byla dokonce provedena pitva a její srdce bylo probodnuto, což byly tehdejší praktiky proti „nemrtvým“. V Bílině si ji však pamatujeme jinak – jako osvícenou aristokratku, která dala městu do vínku jeho největší bohatství.