V našem muzejním archivu uchováváme dokument, který je výmluvným svědectvím o ambicích a mezinárodním věhlasu bílinských zřídel. Jde o smluvní dodatek z 9. března 1947, který podepsalo Ředitelství zřídel Maxe Lobkowicze v Bílině. Tento dokument není jen suchým právním textem; je to zachycení „posledního nadechnutí“ svobodného podnikání v Čechách před osudným rokem 1948.

Bílina jako centrum světového trhu

Nejzajímavějším bodem dokumentu je rozsah území, pro které Ředitelství zřídel sjednávalo výhradní zastoupení. Smlouva se švýcarským ředitelem W. Putterknechtem se týkala:

• Spojených států severoamerických (USA)
• Mexika
• Střední a Jižní Ameriky (včetně přilehlých ostrovů)
• Je fascinující si uvědomit, že v březnu 1947 byla Bílinská kyselka a Zaječická hořká voda vnímána jako prémiové zboží připravené k masivní expanzi na celý americký kontinent. Dokument dokazuje, že Bílina byla v té době skutečným evropským centrem obchodu s minerálními vodami.

Nákup společnosti Mattoni a.g. Maxem Lobkowiczem

Na dokumentu si můžete všimnout unikátního spojení. I když hlavičkový papír patří Maxi Lobkowiczovi, v závěru vedle jeho razítka figuruje podpis a razítko akciové společnosti Jindřich Mattoni (Kysibl-Kyselka u Karlových Varů), která v té době již byla vlastněna Maxem Lobkowiczem.

• Bílinská kyselka (Biliner Sauerbrunn)
• Zaječická hořká (Saidschitzer Bitter-Wasser)
• Mattoniho Kyselka (Giesshübler)
• Korunní (Krondorf)

Tyto čtyři „perly“ českého lázeňství tvořily společný exportní balík (tzv. zřídelní produkty), u kterého smlouva garantovala minimální odběry i v náročných poválečných letech.

Lidé v pozadí: Kdo tvořil historii?

Dokument zmiňuje konkrétní osobnosti, které stály u kormidla bílinského podniku:

Max Lobkowicz: Majitel a diplomat, který se snažil udržet rodinné dědictví v turbulentní době.

Ředitel Jelínek a pan Zita: Klíčoví manažeři bílinského ředitelství, kteří vedli přímá jednání se zahraničními partnery.

Jan Hrdlička: Zplnomocněnec švýcarské strany v Praze, který zprostředkovával kontakt mezi Bílinou a západní Evropou.

Proč je tento dokument důležitý dnes?

Pro Muzeum Bílina je tento list papíru připomínkou naší stavovské hrdosti. Ukazuje, že tradice, o kterou dnes pečujeme, byla po staletí budována na světové úrovni. Když dnes v Bílině stáčíme minerální vody, navazujeme na práci generací, které se nebály exportovat naše přírodní bohatství až na pobřeží Mexika nebo do ulic New Yorku.

Tento dokument je součástí digitálního archivu Muzea Bílina a je k nahlédnutí v naší expozici věnované historii knížecí stáčírny.