MUDr. et PhDr. Franz Ambros Reuss (1761–1830)

Lékař, c. k. horní rada a zakladatel vědního oboru balneologie

Franz Ambros Reuss (česky též František Ambrož Reuss) zdaleka nebyl jen běžným venkovským doktorem. Patřil k nejvýznamnějším vzdělancům přelomu 18. a 19. století a do historie se trvale zapsal jako zakladatel balneologie – nauky o léčivých vodách a jejich účincích na lidský organismus. Jako jeden z prvních na světě dokázal exaktně propojit geologické a mineralogické studium pramenů s lékařskou praxí.

Mládí a cesta do Bíliny

Narodil se 3. října 1761 v Praze. Své mimořádné nadání potvrdil na pražské univerzitě, kde získal hned dva doktoráty – nejprve z filozofie a následně (v říjnu 1783) i z lékařství. Klíčovým pro jeho vědecké směřování se stal rok 1784, kdy absolvoval studijní pobyt ve saském Freibergu a navštěvoval přednášky slavného geologa A. G. Wernera. O rok později natrvalo spojil svůj život s Bílinou, když zde nastoupil do služeb knížete Lobkowicze jako panský a městský lékař.

Vznik balneologie a spolupráce s velikány vědy

Značnou část svého úsilí věnoval Reuss zkoumání místních léčivých vod, zejména hořkým sírano-hořečnatým pramenům. Snažil se přesně analyzovat jejich složení, přičemž na analýze slavné „Zaječické hořké“ spolupracoval i se samotným zakladatelem analytické chemie Jacobem Berzeliem. Své celoživotní výzkumy bílinských vod shrnul ve stěžejním spise „Die Mineralquellen zu Bilin“ (1808), který věnoval vládnoucímu knížeti Františku Josefu z Lobkowicz. Povýšil tak místní kyselku na celoevropský fenomén.

Slavnostní odhalení památníku F. A. Reusse.

Záchrana paměti Mostecka a unikátní slovník

Jako průkopník popisné geologie se zaměřil na detailní systematický výzkum Čech, a to zejména podkrušnohorské oblasti a Mostecka. Dnes mu vděčíme za dochované sbírky fosilií i cenné popisy tehdejších hornických technologií z míst, která byla později zcela odtěžena. Geologické procesy si vysvětloval z pozice tzv. neptunismu – zastával tedy tehdy populární teorii, že horniny vznikají usazováním a krystalizací na dně pravěkých moří.

Jeho záběr byl obdivuhodný. V roce 1805 například sestavil na svou dobu unikátní osmisvazkový mineralogický slovník v devíti jazycích (latině, italštině, švédštině, dánštině, angličtině, ruštině, maďarštině a němčině – čeština tehdy chyběla jen proto, že dosud neměla ustálené odborné názvosloví).

Středobod lázeňského a společenského života

Bílina s Teplicemi tehdy lákaly elitu z celé Evropy, včetně ruského cara. Reuss fungoval jako uznávaný odborný partner v diskusích o původu geologických fenoménů pro takové osobnosti, jako byli básník J. W. Goethe nebo slavný přírodovědec Alexander von Humboldt, které osobně doprovázel při výstupech na nedaleký znělcový vrch Bořeň.

Kariérní vzestup, pocty a odkaz Reussovu expertízu si předcházely učené společnosti od Prahy přes Berlín, Halle, Jenu až po Göttingen.

• 1805: Převzal vedení Lobkowiczovy průmyslové a obchodní společnosti (Industrialamt).
• 1806: Za obrovské přírodovědné zásluhy mu císař František I. udělil vysoce prestižní titul c. k. horního rady.
• 1808: Stal se vrchním ředitelem společnosti „Industriale“ i lobkowiczkého horního úřadu.
• 1815: Byl vyznamenán stříbrným civilním čestným křížem.

Franz Ambros Reuss zemřel 9. září 1830. Na jeho průkopnické dílo plynule navázal jeho syn August Emanuel Reuss, z něhož se stal zakladatel mikropaleontologie. Význam obou vědců pro světovou vědu i samotné město dodnes připomíná společný památník otce a syna Reussových, který byl v lázních Bílina slavnostně odhalen v roce 1898.