Welcome to Muzeum Bílinská kyselka   Click to listen highlighted text! Welcome to Muzeum Bílinská kyselka

LÁZNĚ BÍLINA, rešeršní studie, Praha březen 1977

STAVEBNÍ GEOLOGIE n. p. Praha 1 – Gorkého nám. 7
Název úkolu: Bílina – ochranná pásma
Číslo úkolu: 76 177 13 GH
Vypracoval: Pg. V. Cyvín

LÁZNE BÍLINA
rešeršní studie

Praha, březen 1977

OBSAH

I. Úvod
II. Přehled starších prací
III. Historický přehled a vývoj jímaní
IV. Geologie a stavba území v souvislosti s genesí minerální vody
V. Hydrogeologické poměry
VI. Bílinská minerální voda, její vlastnosti a indikace
VII. Chemizmus minerální vody
VIII. Nové zdroje minerální vody
IX. Ochrana zřídla před nežádoucími zásahy
X. Ochranná pásma
XI. Návrh hydrogeologického průzkumu
XII. Závěr

PŘÍLOHY :
1. Situace pramenů a vrtů
2. Geologická mapa 1:25 000
3. Geologický profil
4. Výškové poměry v okolí Bíliny (profil od řeky)
5. Profil Skalního pramene 1 : 50
6. Skupina pramene Josef
7. Jímací šachta (dno)
8. Jímací šachta (řez I.)
9. Jímací šachta (řez II.)
10. Dno jímací šachty (pukliny)
11. Bílinská kyselka (sanace pramenů)
12. Situační plán 1:2 880
13. Širší ochranné pásmo
14. Prozatímní ochranná pásma 1:50 000

ÚVOD:

II. PŘEHLED STARŠÍCH PRACÍ

Problematikou Lázní Bílina se zabývali hlavně tito autoři :
C. Schwenokfeld (1607), J.F. Kempf (1706), W. Sparmann (1733), Ch.G.Schwenke (1752), J. Carteuser (1758), C. Troschel (1763), G. Zückert (1768), A. Cronty (1777), M. Hansa (1784), F.A. Reuss (1788), D. Hufeland (1815), A.K. Eichler (1821), W. Gerle (1821), J.P.Krzisch (1887), J. Löschner (1859), J. Lehmann (1877), E.H.Kisch (1879, 1902), K. Theimer (1891, 1892, 1908), W. Gintl (1898), C.G. Laube (1898), F. Steiner (1898), K. Zima (1953, 1955), O. Hynie (1955), J. Vrba (1955), V. Myslil (1959) a G. Kačura (1959, 1964, 1967).

K danému úkolu byly prostudovány, excerpovány a zpracovány všechny dostupné archivní podklady, především z archivu Ministerstva zdravotnictví, z Geofondu a z Ústředního ústavu geologického. Na ředitelství lázeňské organisace v Bílině, kromě několika mapových podkladů, žádné archivní materiály nejsou k disposici.

Nejstarší významnou prací o bílinské kyselce je monografie F.A. Reusse z r. 1788. Jsou zde popsány přírodní (geologické) poměry, historie, zachycení minerálních pramenů, chemizmus min. vody, její léčivé účinky a indikace.

A.K. Eichler (1821) popisuje nové zachycení pramenů po jejich zničení v roce 1806 a zabývá se problematikou plnění minerální vody

J.E. Krzisch (1837) a G. Schmelkus (1841) uvádějí tehdejší stav zachycení čtyř pramenů, vydatnosti, teplotu, a indikace.

J. Lóschner (1879) cituje starší autory a zabývá se hlavně léčivými účinky a chemismem minerální vody v Bílině. E.H. Kisch (1879, 1902) popisuje geologické poměry ✓ okolí Bíliny a historii zachycení min. pramenů. Nejvýznamnější prací o bílinské kyselce je publi-kace z roku 1898 od W. Gintla (hydrochemie), G. Laubeho (geologie, hydrogeologie) a F. Steinera (hydrotechnické práce). Publikace navazuje na sanační práce prováděné ✓ letech 1888 – 1890. W. Gintl se pokouší nalézt původ mineralizace bílineké kyselky v okolních horninách, rule, znělci a čediči. Předpokládá, že minerální voda získává své chemické složení v puklinách, především při její výstupné cestě v rule.

Provádí rozbor minerální vody nově zachyceného skalního pramene a porovnává jej se staršími, chemickými rozbory. Vzhledem k blízkosti hnědouhelných slojí se domnívá, že CO2 je organického původu. Jeho ztráty při jímání vy-světluje ředěním nekontrolovanými výrony mělkých vod. G. Laube na základě svých geologických výzkumů shledává, že minerální voda vyvěrá při západní hranici ruly z puklin rovnoběžných s břidličnatostí, t.j. od západu k východu. Na přelomu století jsou výsledky sanačních prací zpracovány v souhrnných článcích K. Theimera (1891, 1892, 1908) a ve sborníku E. Kische (1902), kde je chronologicky zachycen vývoj jímání minerálních pramenů v Bílině. V období dalších 50 let byl projeven odborníky malý zájem o existenci zřídla. Bílinské prameny byly sledovány pouze okrajově balneotechnickou službou lázeňské organizace.

Až v roce 1950 podávají 0. Hynie a K. Zima zprávu o geologických a hydrogeologických poměrech minerálního zřídla v Bílině. Podle jejich názorů došlo v místě jímaných pramenů k sesuvu hornin (horninové kry) křídového a třetihorního stáří. Nízkou vydatnost vysvět-lují autoři poměrně málo rozsáhlým infiltračním územím a malou hloubkou pásma tvoření. Původ CO2 pokládají zcela nepochybně za juvenilní, anorganický. Domnívají se, že podstatného zvýšení vydatnosti minerálních pramenů zde nelze dosáhnout. Archivní spis K. Zimy (1953) se zabývá hydrogeologickým průzkumem okolí města Bíliny pro zajištění nového zdroje pitné vody. K. Zima zde popi-suje geologické a hydrogeologické poměry širšího okolí Bíliny a navrhuje průzkumné hydrogeologické vrty v území východně od Bíliny. V roce 1955 byl zpracován J. Vrbou posudek hodnotící hydrologická pozorování bílinských pramenů z let 1941 – 1946. Z grafického vynesení všech hlavních ukazatelů a dat je možno vyčíst závislost vydatnosti na srážkách (přibližně s tříměsíčním zpožděním), vliv barometrického tlaku na vydatnosti a positivní vliv vydatnosti na množství CO2. V roce 1955 předkládá také K. Zima obsáhlou zprávu o geologických a hydrogeologických poměrech okolí Bíliny, jako doplňující zprávu k výše zmíněnému posudku z r. 1950. V práci se zabývá vývojem jímání pramenů a celkovou hydrologickou problematikou zřídla. Pásmo tvoření kyselky je podle K. Zimy v hloubce 120 — 150 m pod stykem Mnichovce s rulou, kudy zřejmě probíhá „Hibschova bílinská porucha“.

Podle názoru K. Zimy vystupuje kyselka horizontálním směrem, nikoliv vertikálním. Autor nakonec předklá-dá návrhy prozatímních ochranných pásem I. a II. stupně a navrhuje provedení jednak 2 průzkumných vrtů v území severně a jižně od stávající jímky, jednak 2 průzkumných horizontálních vrtů ze dna hlavní jímky ve směru SZ a JZ. V roce 1959 vypracovávají V. Myslil a G. Kačura návrh prozatímních ochranných pásem, kterému nepředcházel detailní průzkum a který vychází hlavně z dosavadních poznatků starších autorů. Poslední a nejobsáhlejší hydrogeologická práce o bílinské kyselce pochází z roku 1967 od G. Kačury. Autor hodnotí všechny starší názory a práce a podává vcelku ucelený vývoj zachycení pramenů včetně jejich vy-užití. Tato práce je výsledkem hydrogeologického výzkumu z let 1959 – 1965, který měl zajistit zvýšení vydatnosti a mineralizace zřídla.

Na základě jeho návrhu byly v prostoru lázní provedeny 3 vrty (2 šikmé, 1 svislý). O těchto vrtech bude obšírněji pojednáno v kapitole VIII. G. Kačura provedl detailní analýzu systému puklin, které by mohly přivádět kyselku na povrch. Ze studia jímací šachty usuzuje, že převládající směr otevřených puklin, vedoucích minerální vodu, je směru h 2. Tento hlavní směr je tedy podle G. Kačury rozhodující pro výstupní fázi kyselky v podpovrchové části krystalinika. Na rozdíl od O. Hynie a K. Zimy se přiklání k názoru, že CO2 je spíše vadózního původu. G. Kačura se dále zabývá režimními vztahy na pramenech a vrtech. Měří nejdříve prameny v jímací šachtě ještě před ovlivněním pramenů novými vrty. Prameny rozděluje podle vydatnosti do dvou skupin. Způsob zachycení hlubokou jímkou a regulovatelné jímání mělce pod sníženou hladinou dovolovaly, že se během roku neměnila ani hodnota proplynění ani obsah bikarbo-nátů.
Rovnováha mezi kyselkou a mělkými vodami byla regulována změnami odběrného množství, které se projevovaly na výtlačné výšce hladin. Hladiny pak reagovaly současně se změnami obsahu CO2. 41, :- .“gměry v pohybech hladin byly způsobeny nevhodným zachycením pramene. Pouze u pramenu Ruschel způsoboval vyšší obsah CO2 současné snížení hladiny. Až při čerpacích zkouškách na nových vrtech došlo k narušení režimu původních pramenů. Při čerpání z celého silně proplyněného úseku na novém vrtu V 1 (42,00 — 128,50 m) nastal plynulý pokles vydatnosti i obsahu CO2 na všech pramenech. Kvantitativní poměr mezi odběrem na vrtu V – 1 a na starých pramenech byl tento : pokud odběr nepře-kročil 10 1/min a tudíž dosah deprese nesnížil výtlačnou výšku pramenů v šachtě, bylo pak možno v jímce jímat rovněž cca 10 1/min. Přes některé nevyjasněné okolnosti týkající se geneze a režimu zřídla, je třeba tuto práci považovat za základní a výchozí pro další výzkumné a průzkumné práce.

III. HISTORICKÝ PŘEHLED A VÝVOJ JÍMÁNÍ BÍLINSKÉ KYSELKY

Bílinské zřídlo patří mezi nejstarší a nejznámější přírodní léčivé zdroje v Čechách. Minerální voda se používá jednak k léčebným účelům (pitné kůry, inhalace, koupele), jednak je oblíbená jako stolní voda. Plní se do lahví již od roku 1781. Přestože oficiální objevení pramenů se připisuje majitelce panství Eleonoře Lobkowitzové v r. 1712, byl znám jejich výskyt patrně již mnohem dříve. Nasvědčuje tomu např. zmínka v Kronice Václava Hájka z Libočan, citovaná autory od 17. století po současnost. G. Kačura cituje W. Sparmanna, který v r. 1733 uvádí, „že pitné kůry bílinskou kyselkou a zaječickou vodou zavedl před několika lety D. Zittmann“. Tato voda se dovážela do Teplic k užívání v lázních.

Velkou zásluhu na uchování zřídla pro léčebné indikace měl lázeňský lékař F. A. Reuss. Píše první monografii o bílinském zřídle a od 80 let 18. století se stává vlivným poradcem rodiny Lobkowitzů. Ve druhém pololetí 18. století počíná období zásilkové služby minerální vody ve speciálních džbánech. Josef Vilém Löschner uvádí přesný počet rozeslaných džbánů. V r. 1779 bylo rozesláno 9.144 džbánů, v r. 1786 již 42 000 a v roce 1856 dokonce 250 000. Na přelomu století se mělké minerální prameny smíchaly s prostými vodami většinou povrchovými a v roce 1806 byly téměř zničeny přívalovými vodami.

Za knížete Franze Josefa Lobkowitze byly v blízkosti původních čtyř pramenů odkryty tři nové prameny. Josefův, Karolinin a obecní. Byly to mělké jímky o max. hloubce 3 m. K první vážnější rekonstrukci jímání kyselky dochází v roce 1852, kdy byly vyhloubeny drenáže k odve-dení povrchových vod. Minerální voda se odpařovala na pánvích a míchala se shořkou vodou ze Zaječic. Výsledný produkt se posílal potom do Teplic. V roce 1871 byl objeven pramen Moritzův a posta-ven lázeňský dům. Významný pokrok v rekonstrukci jímek a celého jímacího systému představují práce provedené v letech 1880 – 1890 , které navrhli W. Gintl, C.G. Laube a F. Steiner.

Popsány jsou v monografii „Die Mineralwasser quellen von Bilin in Böhmen und die an denselben in den Jahren 1888 – 1890 durchgerůhrten Sanirungs – Arbeiten“. Šlo o zajištění větší vydatnosti a mineralizace. C. G. Laube navrhl jímání buď šachtou nebo vrtem. Práce řídil ing. F. Steiner, který provedl 16 kopaných sond až do žulového podkladu (cca 22,4 m hlubokých). Sondy byly spojeny propojovací štolou. V místě nejvíce mineralizované kyselky byla zřízena jímací šachta. Tak vznikl t. zv. Skalní pramen (mezi sondou XIII a XVI), který se stal základem budoucího jímání. Jeho vydatnost byla 14,4 m3/den. štolou se kyselka a slabě mineralizované vody odváděly odděleně.

Současně byl také proveden u stanice ČSD ze sondy 12 m hluboké, vrt hluboký 16 – 20 m a později vrt hluboký 130 m. Zdroj byl později nazván pramenem Fr. Josefa. Další sanační práce prováděl A. Scherer. Byla odkryta atd a zvětralý povrch skalního podkladu. Celkem bylo odstraněno cca 155.000 m3 horniny ve snaze odvodnění jímek. Tak vznikl v rule hluboký zálom, v němž byly zřízeny 4 jímky a zářezy sledující pukliny a vývšry kyselky v rule. (Q = 13,8 1/min.).

Nebylo však dosaženo požadované stabilizace režimu a vydatnost i koncentrace postupně klesaly. V letech 1913 – 1914 bylo proto přikročeno k dalším sanačním pracem. Zářezy byly rozšířeny do svahu (k západu) a prohloubeny až na kotu 205,615 (o 6 m níže), Vznikla stavební jáma hluboká 26 m o rozměrech 18 x 9 m, Ta pak byla vyzděna jako definitivní. Kromě suchého CO2 byly jámou zachyceny : 1) Hlavní skalní prameny , 2) severně od nich SP, 3) NO v severovýchodním rohu jímky, 4) výstupy „C“, 5) v jižní části „R“, 6) v JZ rohu „A“. Prameny 1 – 3 byly používány k pinění. Všechny prameny jevily v letech 1922 – 1932 znovu klesající tendenci. To podnítilo zřídelního inspektora z Karlových Var Ing. Packerta k tomu, že nechal zřídit t.zv. zavlažovací šachtu „jako regulátor rovnováhy podzem-ních vod“, situovanou 43 m nad hlavní jímkou. Byla 16 m hluboká a v jejím dně byly vyhloubeny 3 mělké vrty do hloubky něco přes 20 m. Při opětném poklesu vydatnosti vlivem suchých let 1933 – 34 byla celková vydatnost 5,8 1/min.

V roce 1935 byl snížen odběr hlavních pramenů P + Q zřízením kanálu ve dně šachty. Vydatnost byla zvýšena na 6,3 1/min (1937). Toto opatření nemělo trvalej:sí účinek a bylo tedy přistoLpeno k dalšímu snížení jímky s ohledem na šikmý průběh trhlin. Konečné rozměry jímky byly 9 x 4 m, až na kotu 199,60 m n.m. t.j. o 6 m níže než z roku 1914 (2 m nad dnem toku Bíliny). Rekonstrukce byla dokončena až v r. 1939. Stavební jímka byla pak prohloubena o celko-vých 8 m od původního dna se dnem ve výšce 197,51 m. Prohloubení zdůvodňoval A. Scherer šikmým zapadáním puklin. Pokládal to za dlouhodobé opatření. Vývěry byly zastiženy na nižší úrovni – jižněji. Hlavní výrony P + Q se k sobě přiblížily a vykazovaly dvojí výskyt, t.zn. P + Q I. a P + Q II. Byly spojeny vodorovným potrubím a sloužily jako hlavní zdroj pro pinění lahví. Jejich souhrnná vydatnost činila 4,86 1/min. Ostatní prameny se promítly v nové záchytné úrovni zcela jinak. V severním vrtu byl zachycen z dlouhé spáry pramen Ruschel – quelle (Q = 0,53 1/min), ve dně šachty byl zachycen Sohlenquelle (t.zv. Podlažní ) o vydatnosti 0,36 1/min. Kromě toho vybíhaly ze dna a ze stěny dva méně mineralizované prameny, které nebyly jímány a to Decken-quelle (stropní) (Q = 0,20 1/min) a Wandquelle (stěnový) (Q = 5,45 1/min.). V jižní stěně (pokračování pukliny P + Q) byl jímán vývěr A (Q = 0,33 1/min). Zprvu vyšší koncentrace hlavních pramenů poklesla po ukončení jímání a to v důsledku dlouhotrvajících dešťů.

Vydatnost pramenů (červen 1941)
1) Ruschelquelle 7,1 1/min. 2) Sohlenquelle 1,5 1/min. 3) Wand a Deckenquelle 1,0 1/min. 4) Vedlejší prameny A 0,25 1/min. 5) R 2,01 1/min. 6) C O (suchý)
Jiné minerální prameny nebyly tehdy měřeny.

Rozbor minerální vody z r. 1940
Odparek 4 675 mg/1 Cl. 202 mg/1 5024- 605 mg/1 HCO3 3 938 mg/1 CO2 celkový 4 410 mg/1 CO2 volný 1 570 mg/1
V posudku E. Wollmanna (1941) je uvedeno, že odstranění velkého množství zeminy a hluboký zásah do rulového podloží byl nepříznivým momentem pro režim minerální vody. Navrhl vést ze dvora pinírny štolu dlouhou 200 m po spádu 1 : 100, která by vyústila až na kotě 209 m n.m. a přivedla min. vodu s CO2 k jímání. Tento návrh však nebyl realisován.

Měření v roce 1943
Hlavní prameny 7,35 1/min. Ruschelquelle 2,14 1/min. (pinírna)
Celkem se pinilo 110 – 120 hl/min. vody.

V r. 1944 byl napojen i Deckenquelle s vydat-ností cca 1,01 1/min. Nezachyceny zůstaly tedy zbývají-cí Sohlen a Wandquelle a vedlejší vývěry A, C a R, které měly nepatrnou vydatnost. Tehdy byla také zrušena pramenní váza na prameni Josef a místo ní zřízena zásobní nádrž pro minerální vodu. V roce 1945 byly činěny pokusy, aby kyselka neztrácela při akumulaci CO2′ ale k realizaci specielní zásobní nádrže došlo až za 7 let (1952). Místo staré dřevěné konstrukce nad pramenní jímkou byla hlavní jímka zastřešena železnou konstrukcí.
IV. GEOLOGIE A STAVBA dZEld V SOUVISLOSTI S GENESÍ MINERÁLNÍ VODY
Zkoumané území leží při západním okraji Českého středohoří. Říčka Bílina se tu zařezává do rulového pod-loží s nadložními sedimenty křídového, třetihorního a čtvrtohorního stáří. Všechny sedimenty jsou proniknuty třetihorními vulkanity (čediči a znělci). V okolí jsou vrchy Bořeň (531 m), železný vrch (455 m), Kaňkov (436 m), Kačíkov (398 m) a Mnichovec (380 m n.m.). Poklesov‘ pole křídových a třetihorních vrstev bylo v miocénu zaplaveno. Tak vznikly hnědouhelné sloje Mostecké pánve. Miocenní pánev severně od bílinekého zlomu má vlivem poklesů a tektonického neklidu rozdílnou mocnost. Důležité však byly i mladší pohyby – hlavně na bílinské poruše.
-16-
Výstup kyselky je podle K. Zimy v úzké spojitosti s vodami, které infiltrují do propustných a zvětralých povrchových hornin. Během historie bílinského zřídla ovlivňovaly tyto vody mineralizaci jímané kyselky. Pásmo tvoření kyselky je třeba hledat hlouběji na propustných rulových puklinách. CO2 je podle novějších autorů (Hynie, Zima) juvenilního původu. Jeho výskyt je obvykle spojován s vulkanickou činností. V nejnovější práci považuje G. Kačura původ CO2 naopak za vadgzní. Tyto zcela protichůdné názory bude třeba dalším průzkumem objasnit. Mineralizovaná puklinová voda, proplyněná 002, vystupuje po propustných puklinách na povrch na levém západním břehu říčky Bíliny. Již skutečnost, že minerální voda a hlavně CO2 vystupují až ve svahu údolí Bíliny, nasvědčuje tomu, že tektonická linie, probíhající údolím Bíliny, je ne-propustně zatěsněna jílovitými horninami. Místo tvoření minerální vody se nachází západně od Bíliny. K. Zima se domnívá, že původní přírodní vývěr i dnešní zachycení zřídla jsou od výstupu CO2 vzdáleny 1 – 1 1/2 km. Vlastní pásmo tvoření CO2 leží pravděpodobně pod stykem čedičových hornin s rulou. Tudy údajně probíhá bílinská porucha (J. Hibsch). Během existence zřídla byla prověřena několikrát jeho sanace (viz výše) a to ne vždy s positivním výsledkem. Až poslední radikální zásah (zřízení obrovité jímky 18 x 9 m) isoloval zřídlo od prostých povrchových a mělkých podzemních vod. Bal-4otechnicky je kyselka zachycena téměř dokonale, takže na objektech ani na způsobu jímání není třeba žádných
-17-
opatření (Hynie – Zima 1950). G. Kačura naproti tomu upozorňuje u centrální jímky na některé její nedostatky : obtížné oddělování různě mineralizovaných vod, snadná možnost ovlivnění jímaných vod atmosferickými činiteli, a obtížné zamezení úniku CO2 mimo jímací systém. Teplota jímané minerální vody kolísá od 10 — 11°C. Výstup zřídla v místě jímání není vertikální. Pásmo tvoření CO2 je v hloubce 120 – 150 m – zhruba horizontální. Příron kyselky je tudíž od západu po tektonických zlomových liniích směru V – Z. Přes některé nejasnosti je zřejmé, že místo tvoření je vázáno na poruchové pásmo (bílinský zlom) a že výstup juvenilního CO2 se děje podél výstupních cest eruptivních třetihorních hornin.

V. HYDROGEOLOGICKÉ POMĚRY

Krystalinický skalní podklad (dvojslídné ruly) tvoří se sedimentárním obalem (křída, třetihory) jeden regionální celek.

KRYSTALINIKUM

Rula je relativně nepropustná, avšak četné pukliny a hlavně větší poruchy tektonického původu umožňují vsak a pohyb infiltrované srážkové vody, nebo vody, která je skalnímu podkladu předávána propustnými pokryvnými horninami. Na větších poruchových zonách dochází pak k většímu soustředění puklinových vod, které gravitací odtékají do nižších poloh a za příznivých morfologických a geo-logických podmínek mohou buď vytvořit pramenní vývěr nebo se zastřeně vylévají do povrchového toku na dně údolí. Vody zapadající do větších hloubek a proplyněné CO2 dávají vznik kyselkám jímaným jihozápadně od města Bíliny.

Východně od údolí Bíliny, kam ochranný rajon již nezasahuje, je terén charakteristicky členěn dvěma údolími morfologicky dosti výraznými. Je to Žižkovo údolí od Razic a Kučlína, kudy protéká potok Syčivka a údolí od Lukova a Radovesic a potokem Lukovským. Podle hydrologických pozorování je střední roční odtok Syčivky 7 1/vt. a Lukovského potoka 69 l/vt. Specifický odtok (plocha obou povodí cca 24 km2) je 0,5 1/s/km2. Tato nízká hodnota odpovídá číslům odvo-zeným z jiných rulových území. Důležitým poznatkem pro další hodnocení rulového území jsou pozorování průtoků na potocích. Podle měření z dubna 1953 byl průtok na Lukovském potoce pod Radovesicemi 12,04 1/s a níže 18,76 1/8, Žižkov() údolí 20,09 1/s. V prodloužení linie od Radovesic k ZSZ vedoucí po severním úpatí Chlumu dochází k zamokření širšího území a je dost pravděpodobné, že se tu vylévají puklinové vody drenované tektonickou poruchou.

SEDIMENTÁRNÍ HORNINY

K sedimentárnímu plášti krystalinika patří : a) uloženiny svrchnokřídového stáří a b) uloženiny třetihorní.

ad a) Ke křídovému útvaru náležejí zbytky nejspodnějěího pásma II. (cenoman) v útesové facii, zachované na rulovém podkladě, přibližně v čáře Liběřice – Lyskovice. 0enoman je zde vyvinut pobřežními sedimenty t.zn. slepenci s vápnitým tmelem. Nemají velkou mocnost (max. 20 m), ale jsou nepropustné. Jinde je cenoman vyvinut jako písčité lupky a pevné jemnozrnné a hrubozrnné pískovce. Ani tyto horniny nejsou hydrogeologicky příznivé. Vyšší křídová pásma jsou tvořena vesměs horninami jílovitými a slinitými (turon), pro vodu nepropustnými. Jedinou hydrogeologicky příznivou horninou zde mohou být cenomanské pískovce s propustným tmelem. Jsou však vyvinuty velmi omezeně. Záleží na mocnosti a sklonu zvodnělých vrstev. Strukturní a hydrogeologické poměry nej-lépe objasňuje geologický profil vedený od Bíliny údolím Lukovského potoka VJV směrem na Lukov (pří-loha Č. 3).
ad b) K třetihorním sedimentům patří jednak oligocenní jíly a písky uložené na křídových vrstvách JV a V od Bíliny, jednak oligocénní a miocenní jíly a písky,. vyplňující depresi západně a severně od Bíliny, náležející již mostecké hnědouhelné pánvi. Třetihorní sedimenty v nadloží křídových vrstev nepřicházejí pro jímání většího množství pod-zemní vody v úvahu. Příznivější hydrogeologické poměry vznikají jen tam, kde oligocenní písky umožňují větší infiltraci srážkové vody, která zde stéká po nepropustném jílovitém podloží a vyvěrá jako vrstevní prameny.
-20-
V hnědouhelné pánvi byly při otvírkách více-krát naraženy tekoucí písky značné vydatnosti. Z vodá-reLského hlediska nejsou však tyto důlní vody vhodné k pitným účelům ani po úpravě. Mají značnou tvrdost a nevhodnou mineralizaci (mangan, sírany) a bývají často i bakteriologicky závadné. Hydrogeologicky je toto zvodnění vázáno na polohy písků menších mocností o nepravidelné rozloze. Nejčastěji tvoří písky čočkovité polohy uprostřed jílů se špatným doplňováním vodních zásob, takže po vyčerpání vydatnost poklesne. Mělké kvarterní vody lze využít hlavně z nápla-vů řeky Bíliny (štěrkopísky). Objasnění geologických a hydrogeologických poměrů v širším okolí. Bíliny by si vyžádalo větší množství vrtů hloubených do podloží. Ložiskové vrty, realizované pro účely SHD, podávají požadované údaje o elojovjch pásmech, případně o jejich ekvivalentech, zatím co hydrogeologická dokumentace je zcela nedosta-čující.

VI. BÍLINSKÁ KYSELKA, JEJÍ VLASTNOSTI A INDIKACE

Bílinská je nejsilnější a nejcennější ryzí alkalická kyselka v Čechách. Je zcela čirá bez vůně a barvy, silně perlící, příjemné chuti. Bílinská minerální voda má poměrně stálé chemické složení, je bakteriologicky nezávadná. Plněna je v původním stavu, bez jakýchkoliv úprav a přísad. Lahve jsou uzavírány korunkovými uzávěrkami a korkovým kotoučem a cínovou vložkou.
Léčivé účinky bílinské kyselky jsou způsobovány hlavně kyselým uhličitanem sodným, uhličitanem lithným a kysličníkem uhličitým.

Vlastnosti alkalických solí jsou dvojí: rozpouštějí hlen a neutralizují kyselinu. Rozpouštění hlenu přichází v úvahu při zánětech dýchacích cest (jednak pitím ohřaté kyselky, jednak inhalacemi) dále při žaludečních a střevních nemocech. Pro inhalace je v lázních zřízena speciální budova.

Alkalizačního účinku, jež nastává po vstřebání minerální vody, se využívá také s úspěchem při nemocech zažívacích orgánů způsobených hyspersekrecí a překyseleností, pak při katarech ledvinové pánve, močového měchýře, močových trubic, kdy se kyselost moče zmenší a ustane tvoření písku a kaménků. I v těchto případech lze počítat s rozpouštěcí vlastností sodíku a se zvýšeným vyměšováním moče, čímž se její koncentrace sníží a menší kaménky se vyplaví. Při jiných poruchách výměny látkové, jako např. při dně, vysvětluje se účinek bílinské kyselky snadnější rozpustitelností močové kyseliny alkaliemi, natriem a lithiem.

Funkce lithia jako rozpouštědla kyseliny močové je známá pro značné zmírnění bolestí. Další, příznivý vliv má také pravidelné a časté pití kyselky, která odstraňuje kyselinu močovou z tkání mechanickou cestou. Při cukrovce snižuje bílinská minerální voda hladinu krevního cukru a dobře působí při potírání diabetické kyselosti, zvyšováním reservy alkalií v krvi. Při chronických katarech žaludku váže bílinská kyselka, je-li teplá, přebytečné žaludeční kyseliny. Pití studené kyselky naopak povzbuzuje žaludek, který vlivem kyseliny uhličité vyměšuje zvýšené množství kyselin. U těchto nemocí, je proto důležitá odborná indikace lékaře.

Kysličník uhličitý (kromě osvěžující chuti) povzbuzuje přímo sliznici žaludku, která vyluČováním kyseliny solné podporuje činnost žaludku. Překrvením žaludeční sliznice se podporuje vstřebávání vody a zvětšuje se vyměšování moče. Obojí je při lékařském použití kyselky cenné. Tím se přivádějí rychle do tkání látky rozpuštěné v minerální vodě a škodliviny se odvádějí. Obsah kysličníku uhličitého žaludek nenadýmá ani nepůsobí tlakem škodlivě na srdce.

Ze solí získaných odpařováním kyselky se od r. 1847 vyrábějí pastilky. Nejvíce se používají při žaludečních katarech se zvýšeným tvořením kyselin, při kyselém říhání, pálení žáhy, jakož i při konstitutčních nemocech žláz a kostí a při katarech dýchacích cest. Bílinské pastilky jsou indikovány i pro kojence, nesnášejí-li děti tuk a dostávají-li průjem po mléčné stravě.

VII. CHEMIZMUS MINERÁLNÍ VODY

Bílinská minerální voda je studená ryzí alkalická kyselka. Má 7 300 mg/kg rozpuštěných tuhých látek, přes 2 300 mg/1 volného CO2 a teplotu 10,2°C.

První chemický rozbor provedl v roce 1786 J. Berzelius. Od té doby nemáme z celého 19. století až do 20. let našeho letopočtu žádný doklad o provedeném rozboru. Ojedinělou dochovanou výjimkou je analyzy prof. ing. Gintla z r. 1908. Ale ani tyto údaje nelze srovnat s novějšími, protože na jedné straně se jedná o rozbor směsi jímaných kyselek a na straně druhé o jeden pramen nebo jinou směs blíže neurčené minerální vody. Z historie víme, že mineralizace bílinské vody stoupala nebo klesala podle množství vadózních či autových vod, které se míchaly s vodou minerální. Byla také údobí, kdy vlivem vodních přívalů bylo jímání vody zcela znemožně-no (1800 – 1806). Dřívější správci a uživatelé pramenů nedbali příliě na jejich pravidelné sledování. Z toho vyplývá, že z 18. ani 19. století nemáme fakticky jediný certifikát, nebo jeho opis, abychom mohli posoudit hydrochemické údaje s novějšími. A současné analyzy sledující jen základní ukazatele rozhodně nepodávají celkový chemický obraz minerální vody.

-24-
Rozbor ing. Gintla
(4ako norma pro bilinskou kysel-ku – z r. 1908) pH alkalita m val/1 mg/1 6,2 – 58,2 milimol – – (nová norma -1963) mg/1 V-1 V-3 – – – -Na- 1 749,0 75,90 1757 1378 K- 88,89 2 270,0 85,3 92,4 Li+ 3,79 0,564 3,8 4,1 N114+ 0,00 – 3,1 3,8 Ca2+ 151,5 3 789 172,8 164,5 Mg2+ 50,6 2 077 50,8 50,4 Dan2+ 0,06 0,001 0,08 0,17 Fe2+ 1,66 0,028 1,4 1,3 P- 1,2 0,063 5,0 4,5 Cl- 228,3 6 441 229,4 226,8 NO3- 0,0 0,0 0,0 n02- 0,0 0,0 0,0 HCO3- 4 383,0 71 850 4 418,0 4387,0 5042- 587,1 6 118 575,0 591,3 H28iO3 54,91 O 700 40,0 73,7 CO2 volný 2 317,00 52,66 2 505 2132
-25-
Pokud se jednalo o pinírnu, bylo dodržování kriterií pro celkovou mineralizaci velmi přísné. Stáčena byla pouze minerální voda s odparkem vyšším než 4 g/1; jinak bylo stáčení přerušeno. Na základě režimních údajů bylo zřejmé, že čím měl pramen vyšší vydatnost, tím byla větší i jeho mine-ralizace. Všeobecně lze říci, že vydatnost i mineralizace měly sestupnou tendenci. Vždy po úspěšně provedených sanačních pracích mineralizace stoupla a pak společně s vydatností postupně klesala. A vzhledem k tomu, že je ✓ současné době v chemizmu bílinské kyselky sledováno jen pět hodnot (tabulka č. IV) a to Mg2+, Ca2+, Cl, HCO3 a volný CO2, nemůžeme postihnout ani všechny rozdíly ✓ chemizmu.
Podle tabulky č. II byla nejnižší mineralizace ✓ hlavní jímce i v pinírně v říjnu 1929 (na hranici 4.000 mg/1); naopak nejvyšší byla v prosinci 1940 (přes 4.600 mg/1). Ve srovnání rozborů staršího data s novějšími je patrný rozdíl chemizmů (analýzy 59 – 63) ve prospěch mineralizace nejnověji provedených a jímaných vrtů V1 (pro pinírnu) a V3 (pro lázně). Bližší údaje o těchto vrtech jsou uvedeny v práci G. Kačury z r. 1967 (např. v chemizmu vodních výluhů ruly usuzuje G. Kačura na genetický význam ruly pro vznik kyselky. Podle analyzy plynů – 02, N2, A pokládá část CO2 jako vadózního původu. V každém případě je nutno znovu zdůraznit, že současné analyzy jsou zcela nedostatečné a vzhledem k významu lázní by bylo třeba provádět minimálně jednou za 2 měsíce úpiné chemické rozbory vody obou jímaných zdrojů.

-26-
2AWII.KA Č. 1.4 Chemické rozbory min. Vody v hlavni jim.a a v pinit-ně Číslo Den odběru euěina při 1100C 002 celkový CO2 polovázaný CO2 volný hl. jímka pinírna I hl. jimka pinírna hl. jimka pinírna hl. jimka pinírna 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 1. 1.7.1924 4.758 4.603 1.185 1.176 2. 2.1•,1924 4.118 4.115 4.253 4.139 1.188 1.188 1.877 1.763 3. 11.12.1924 4.142 4.125 i 1.188 1.161 4. 31.1.1925 4.046 4.049 : 4.299 4.136 1.188 1.188 1.923 1.760 5. 30.6.1925 4.204 4.197 4.462 4.450 1.248 1.243 1.966 1.964 6. 3.12.1925 4.356 4.350 4.659 4.652 1.287 1.292 2.085 2.068 7. 5.5.1926 4.075 4.089 4.285 4.299 1.193 1.193 1.899 1,913 8. 31.8.1926 3.932 3.928 4.127 4.139 1.171 1.171 1.785 1.771 9. 1.7.1927 3.770 3.760 3.888 3.853 1.089 1.089 1.710 1.675 10. 25.10.1929 4.027 4.008 4.272 4.198 1.177 1.177 1.918 1.844 11. i 14.2.1930 4.125 4.122 4.422 4.411 1,221 1.216 1.980 1,979 12. 2.3.1932 4.575 4.560 4.640 4.613 1.310 1.310 2.020 1.993 13. 14. 17.10.1932 7.3.1933 k 4.420 4.522 4.408 4.508 4.650 4.791 4.628 1.155 1.155 4.765 1.353 1.353 2.340 2.085 2.318 ro 2.059 o’s 15. 5.12.1933 4.545 4.435 4.971 4.850 1.338 1.338 2.295 2.174 16. 13.3.1934 4.520 4.544 4.900 4.880 1.388 1.388 2.124 2.104 17. 29.6.1934 4.532 4.460 4.750 4.702 1.328 1.328 26094 2.046 18. 13.11.1934 4.332 4.452 4.702 4.725 1,319 1.319 2.064 2.087 19. 19.2.1935 4.464 4.428 4.728 4.715 1.318 1.318 2.092 2.079 20. 14.11.1935 4.272 4.240 4.410 4.385 1.298 1.298 1.814 1.789 21. . 2.7.1936 4.200 4.185 4.290 4.270 1.243 1.238 1.804 1.794 22. i 17.2.1937 4.175 4.190 4.260 4.280 1.284 1.280 1.692 1.720 23. i 17.7.1937 3.760 3.755 1.020 3.960 1.130 1.130 1.760 1.700 24. 16.9.1938 4.790 5.080 5.180 4.990 1.540 1.540 2.100 2.910 25. : 5.3.1940 4.410 4.460 4.780 4.620 1.360 1.360 2.060 1.900 26. i 16.7.1940 4.420 4.420 4.800 4.670 1.330 1.300 2.140 2.010 27. 5.12.1940 4.675 4.665 4,410 4.380 1.420 1.420 1.570 1.540 28. 4 27.8.1941 4.308 4.313 4.422 4.367 1.280 1.280 1.860 1.810 29. 9.1.1943 2.320 2.300 30. 29.6.1943 2.343 2.269 31. 8.12.1947 2.340 2.290 32. 1105.1944 ■•• 2.364 2.295 33. 4.9.1943 •••■ 20341
-27-
Pghračovani ta b ul kyS21 Cítilo Den cdběru Cl- mg / 1 S02- / 1 mg DC0- mg / 1 C1-+ SO + SCC 3 hl. jímka I pinírna hl. jímka pinírna hl. jímka pinírna i hl. jimka pinírna 2 11 12 13 14 15 i 16 17 18 1. 1.7.1924 2. 2.10.1924 3.294 3. 11.12.1924 em 3,294 4. 31.1.1925 fth. 3,294 5. 30.6.1925 3.461 6. 3.12.1925 3.569 7e 5.5.1926 3.308 8. 31.8.1926 3.247 9. 1.7.1927 3.020 10. 25.10.1929 3.036 11. 14.2.1930 3.386 12. 2.3.1932 3.633 13. 17.10.1932 184 600 3.203 i 3.987 14. 7,3.1933 3.752 15. 5.12.1933 3.710 16. 13.3.1934 3.710 17e 29.6.1934 3.683 18. 13.11.1934 !ve 3.658 19. 19.2.1935 3.655 . . . 20. 14.11.1935 184 184 603 598 3.599 3,599 4.386 4.381 21. 2.7.1936 183 183 594 594 3.447 3.433 4.224 4.210 22. 17.2.1937 185 185 592 592 3.561 3.549 4.338 4.326 23. 7.7.1937 162 162 521 521 3.133 3.133 3.816 3.816 24. 16.9.1938 226 223 627 624 4.270 4.270 5.123 5.117 25. 5.3.1940 190 190 605 609 3.771 3.771 4.566 4.570 26. 16.7.1940 187 187 605 608 3.688 3.688 4.480 4.483 27. 5.12.1940 202 202 605 608 3.938 3.938 4.745 4.748 28. 27.8.1941 182 182 589 589 3.650 3.550 4.321 4.321 290 9.1.1943 227 585 4.340 – 5.152 -30, 29.6.1943 227- 594 4.372 – 5.193 . 31. 8.12.1943 227 597 4.404 . 5.229 . 32e 11.5.1944 229 579 4.446 . 5.255 . 33. 4.9.1944 227 591 4.331 se 5.150 ..

-28-
TA3ULKA Č. III Chemické rozbory pramenů min. vody (novějétho data; i N 05 I 1 2 3 4 6 Datum cdbČru 16.6.1959 8.2.1966 21.4.1961 36.6.1960 21,4,1961 21.4.1961 pil 6,2 1,, 3,) 6,5 6,35 6,1 cdparek pri 110ce mg/1 4.260 5.656,0 4.546,4 4.565,6 4.386,8 3.600,8 alkulita mval/1 58,52 64,75 62,50 68,1 50,9 45,7 mdl K‘ Lit Nh4Cu2+ ,;24. kn2+ Cl- 1463 N6„- liCC,3 6042- ii,biGi C62(vol) 1.447,0 bs,b 2,20 0,6 132,2 56,6 0,619 1,63 1,15 163,4 0,0 1.571,C 599,9 94,3 2.542,6 1,568,7 101,7 3,1 6,6 151,7 49,2 0,0 0,3 4,55 266,4 0,0 0,0 3.012,5 612,7 49,9 2.252,6 1,605,5 0,6 128,7 48,14 3,12 186,0 0,6 0,0 4.134,1 606,28 2.455,0 1.628,6 1e8,68 16,18 1,2 218,0 6,6 0,0 4.154,1 524,17 – 2.308,0 1.550,2 – 136,55 51,34 3,3 182,0 6,0 6,0 3.553,9 610,99 – 2.372,0 1.1140,8 – 105,82 46,49 2,79 132,0 0,0 0,0 2.767,7 532,71 2.0194
1/ 3M:‘.3 m, vody pro pinirnu (1959 VŮL), 2/ pramen Runchel (19601 , 3/ pramen Io+II (1961), 4/ pramen Ft0 (19b0), i/ PodlaZai pramen (1961), 6/ ..;tnový pramen (1961), 7/ Stropní pramen (1961), 8/ pramen A (1961), 9/ pramen Císaře Frantiika Josefa (1962), 10/vrtV-I i1963), ni vrt V-2 (19n2), 12/ vrt V-J (196.1) Vzorek 2,11 a 12 – analyza hydrochemické laboratoře ústředního ústavu geologickho; vzorek 3-9 anulyza vývojového střediska Západočeských zřídel; vzorek 10 – unalyza Výzkumného ústavu pro fyziatrii, balneologii a klimatologii.

-29-
Pokračováni tabulky III
I 7 8 9 10 11 1 12 1 llatum odběru 24.4.1961 -I 21.4.1961 31.8.1962 J 12.11.1963 26.7.1962 – 19.1.1963 : pH 6,5 6,55 6,7 6,45 – – odparek při 110°C mg/1 4.269,2 3.688,4 1.150,0 5.017,00 – – alkalita mya1/1 59,1 51,2 11,5 72,39 75,24 73,8 Nar mg/1 K Lig NH4+ ca2+ Mg2+ 2 kn+ Ne2+ F Cl NO3- NO2 HCO3 5042- H2SiO3 CO2 (vol) 1.527,2 – – 111,5 49,64 – 4,01 – 177,0 0,0 0,0 3.605,1 596,47 – 2.293,00 1.384,6 – – – 101,53 41,3 – 2,45 – 144,0 0,0 0,0 3.023,2 529,63 – 1.781,0 – – 0,0 108,0 47,74 – 0,0 – 33,6 2,0 0,0 701,5 345,2 – – f I / [ ? t 1.757;4 85,3 3,78 3,1 172,8 50,8 0,078 1,38 4,96 229,46 0,0 0,0 4.418,1 575,0 40,0 2.505,5 ‚ 1.875,0 , 110,5 – – 114,8 51,6 – 10,9 238,9 – – ř 4.591,1 ‚ 587,2 58,0 1 2.234,0 1.810,0 108,2 3,95 3,1 151,5 46,2 0,08 2,4 5,2 220,9 0,0 0,0 4.503,9 646,0 56,2 2.676,0 ti

-30-
TABULKA Č. IV
Chemické rozbory hlavních pramenních záchytů V-1 a V-3 z let 1975 1976
Červen 1975 V-1 mg/1 V-3 mg/1 červenec V-1 mg/1 V-3 mg/1 srpen V-1 mg/1 V-3 mg/1 24.6.1975 10.6.75 28.7.1975 2.7.1975 19.8.1975 19.8.1975 19g2+36,58 32,83 Mg2+ 34,04 34,26 Mg2+ 37,69 34,66 2+ Ca 102,2 106,21 Ca2+ 108,2 106,2 Ca2+ 104,2 108,2 Cl- 159,75 159,7 Cl- 159,75 156,2 Cl- 163,3 151,2 – – – HCO3 3.258 3.221,75 HC 03 3.246,16 3.209,54 HC 03 3.221,75 3.256,15 CO2 volný 2.164 2.207 C02 volný 2.165 2.248 CO2 volný 2.327 2.239,6 září V-1 mg/1 V-3 mg/1 říjen V-1 mg/1 V-3 mg/1 listopad V-1 mg/1 V-3 mg/1 16.9.1975 16.9.1975 14.10.75 30.10.75 4.11.1975 11.11.75 Mg2+ 37,69 38,30 lig2+ 36,48 42,96 14g2+ 34,04 38,9 Ca2+ 110,22 109,21 Ca2t 110,22 112,24 Ca2. 118,24 114,2 Cl- 166,85 186,6 Cl- 172,17 168,18 Cl- 175,72 191,7 HCO3 3.209,54 3.185 He 31,319,38 03 – 3.333,78 – HCO3 3.392,6 3.394,8 CO2 volný 2.406,0 2.367 CO2 volný 2.411 2.371,6 CO2volný 2.525 2.371,6 prosinec V-1 mg/1 V-3 mg/1 8.12.1975 8.12.1975 1;2+ 36,48 42,56 Ca2+ 86,17 116,23 Cl- 124,2 170,4 . HCO3 2.562,7 3.270,5 CO2 volný 2.147,0 2.160,0
Ó

-31-
.
Pokračování tabulky ě IV
Leden V-1 mg/l 6noř V-1 mg/1 Březen V-1 mg/1 Mg2+ Ca2+ Cl- H003- CO2 volný • 6.1.76 42,56 114,23 173,95 3.282,76 2.138 27.1.75 43,17 117,24 175,73 3.319,38 2.226 Fe2+ Mg 2. Ca2+ Cl- HC 03 CO2volný 4.2.76 26.2.76 1,87 33,43 32,83 117,23 116,23 170,4 172,18 3.319,38 3.319,18 2.279,2 2.164,8 mg2+ Cit2. Cl- HCO3- CO2volný 2.3.76 30.3.76 38,1 38,91 119,24 110,22 172,18 175,73 3.331,58 3.331,78 2.059,2 2.182,4 Duben V-1 mg/1 Květen V-1 mg/1 Červen V-1 mg/1 2+ DKCa2+ Cl- – HCO3 CO2 volný 6.4.76 14 14,78 112,24 181,05 3.319,3 2.374 27.4.76 35,73 113,23 173,95 3.343,54 2.279,2 i Mg2+ Ca2+ Cl- – HCO3 CO2volný j 11.5.76 27.5.76 34,66 36,48 ; 115,23 114,23 175,73 179,23 3.368,19 3.368,19 2.277 2.204 2+ Kg Ca 2. Cl- – 11003 CO2volný 1.6.76 8.6.76 38,3 37,08 113,23 117,23 181,05 181,05 3.380,31 3.368,19 2.255 2.279,2
Červen
V-1 eg/2.
Mg2+ Ca2+ Cl-HCO3- CO2 volný 22.6.76 36,48 114,23 175,73 3.392,6 2.309

VIII. NOVÉ ZDROJE MINERÁLNÍ VODY

Téměř po celou historii lázeňského provozu se provozovatelé lázní pokoušeli o zvýšení vydatnosti a mineralizace zřídla. Všechny tyto snahy byly popsány v historickém přehledu. Z novějších názorů a pokusů vyjímáme : E. Wollmann byl v roce 1941 toho názoru, že postačí pro-vést nové štoly. O. Hynie a K. Zima (1950) naproti tomu navrhují provést nejdříve 2 pokusné vrty, mimo stávající jímací oblast (oba na levém břehu řeky) a to s tím, aby zachytily tektonický směr V – Z. Kromě toho navrhují provést 2 průzkumné hori-zontální jádrové vrty napříč systémem poruch, ze dna hlavní jímky do vzdálenosti cca 50 m severozápadním a jihozápadním směrem. Teprve po provedení těchto vrtů bude možno lépe studovat problematiku zřídelního režimu.

V roce 1963 řešil G. Kačura zřídelní problematiku v Bílině pomocí tří vrtů. Vrty V 1, V 2 a V 3 byly situovány do míst, kde se v minulosti kyselka jímala. Jsou umístěny SV od hlavní jímky (cca 60 m).

Vrt V1 je šikmý jádrový vrt (kóta terénu 222 m n.m.). Počáteční průměr 245 mm, konečný 137 mm. Hloubka 128,5 m. Definitivní výstroj : pažnice z antikorozní oceli 4 159/149 mm, plná do hloubky 39,5 mm, perforovaná do hloubky 64 m, 459/49 perforovaná od 64 do 128,5 m. Perforace 134 otvorů 8 mm.

Likvidace hlavní pramenní šachty

Po napojení nových vrtů V1 – V3 na jímací systém lázní a zřídel se postupně ztratily všechny pramenní vývěry v hlavní pramenní šachtě. Bylo tedy rozhodnuto tuto šachtu zlikvidovat.

Likvidační práce proběhly v letech 1970 – 1971.
V I. etapě (1970) provedl Geotest Brno na nejnižším patře šachty injektáže vrtů jílocementovou směsí. Později byla navržena několikametrová jílová vrstva, která byla překryta betonovou deskou. Na horním patře v místě boční štolky v hl. cca 23 m byla osazena ocelová pažnice O 221 mm, vyvedená až nad terén. Tato pažnice byla obsypána kačírkem tak, aby byl umožněn přítok vody ze štoly a mohla sloužit jako pozorovací sonda. Ve II. etapě (1971) byla pramenní šachta zavezena až k povrchu většinou jílovitým materiálem z dolu Maxim Gorkij.
Pozorovací sonda je v současné době neměřitelná, pravděpodobně ucpaná jílovitým sedimentem. Bude nutno ji vyčistit.

IX. OCHRANA ZŘÍDLA PŘED NEŽÁDOUCÍMI ZÁSAHY

Všechny údaje v této kapitole jsou z archivu Českého inspektorátu lázní a zřídel Ministerstva zdravotnictví.

1) Hlavním střetem zájmů ve studované oblasti by mohla být důlní činnost v mostecké hnědouhelné pánvi. Proto jeden z dalších cílů hydrogeologického průzkumu je třeba hledat v ochraně bílinské minerální vody před případným ovlivněním těžbou.

Všechny dosavadní kontrolní prohlídky na dolech hnědouhelné pánve nezjistily ve vztahu k bílinské minerální vodě nic závadného a to ani při průvalech důlních vod ve 20. letech (důl Amelie III. 1925; Důl Venus 1928). Z archivních údajů je zřejmé, že např. v roce 1928 odteklo na dole Venus v Konobržl 770 l/min a na dole Svoboda v Braňanech bylo čerpáno průměrně 115 l/min vody.

Obě důlní díla jsou přitom těsně za a nebo přímo v prozatímním ochranném pásmu bílinské kyselky. Další průvaly byly zaznamenány na dole Minerva a Julius III. v Kopicích (1943). Vyskytlo se však ještě více menších průvalů, které báňská inspekce nepostihla. Skutečností však zůstává, že v Bílině se žádný z průvalů ani hlubších důlních zásahů nijak neprojevily.

Vzhledem k ochraně bílinského zřídla bylo třeba zamezit jakýmkoliv zásahům do krystalinického, případně čedičového podloží slojí. I přes tyto skutečnosti bude třeba této problematice při vytyčování nových ochranných pásem věnovat zvýšenou pozornost.

Dalším nepříznivým faktorem pro minerální vodu by mohlo být hloubení studní pitné vody. Pro obec Braňany byly prováděny sondy v letech 1909, 1911, 1923 a 1943. Dále se prováděly mělké studny a vrty(cca do 8 m) na severním úpatí Kaňkova. Ani tyto zásahy neohrozily pro svou nepatrnou hloubku zřídlo. Hlubší vrty by naopak mohly způsobit ohrožení režimu minerální vody.

Tak např. pro Braňany byl proveden 140,7 m hluboký vrt, který v hloubce 138 m zastihl kyselku a musel být proto zatěsněn. Všechny tyto práce však byly za hranicemi tehdejšího ochranného pásma. Z dalších prací, realizovaných uvnitř ochranného pásma uvádím sondovací práce pro obec Kaňkov, hluboké max. 9 m, studny pro obec Břežánky, dva vrty (85 m
hluboké) v Dlouhém djezdě, hloubené pouze v tercier ních horninách a pod.

Také město Bílina bylo nuceno pro nedostatek pitné vody zajišťovat nové zdroje. Tyto akce byly uskutečněny (kromě současných poválečných) v letech 1854, 1889, 1911, 1923, 1930, 1939, 1940, 1943 a 1944. Žádná z těchto akcí neohrozila režim minerální vody v lázních.

V roce 1930 bylo vyhloubeno v Bílině pro získání pitné vody 5 sond do hloubky 8 m. Tyto sondy zastihly rulový skalní podklad, ale pro naprostý nedostatek vody byly zaházeny. V roce 1943 byly v dolovém poli Pagner (Ignis) provedeny 15 m hluboké vrty. Rulové podloží nebylo zastiženo.

Také vrty na pitnou vodu v Žižkově údolí v Bílině /1953/ byly negativní. Vedle těchto prací byla v Bílině provedena ještě řada studní, které nezastihly kyselku.

Od roku 1907 se těžil štěrk z lomu na Želenickém vrchu. Protože podnikatel používal k odstřelu skály velkých náloží, podala Správa lázní protest, ve kterém se zmiňovala
o možné souvislosti těchto odstřelů s poklesem vydatnosti pramenů. Odstřely se však prováděly až do skončení provozu lomu.

Konečně významným faktorem pro případné ovlivnění bílinských minerálních vod je jejich kontaminace neodpovědnými zásahy přírodními i umělými. V roce 1966 (IV.) provedl např. Měst,NV v Bílině násyp z demoličních staveb, při čemž tato akce nebyla předem projednána a její dokončení by mohlo ohrozit bakteriologickou nezávadnost léčivých zdrojů. Akce byla zastavena a během dubna a května 1966 bylo projednáno ochranné opatření za účelem odstranění závad.

Kromě celkového narušení vzhledu území, cest a pod. byl narušen i propustek ČSD a znemožněna tak možnost odvádění povrchových vod, čímž by mohla být způsobena kontaminace. Při jednání o kontrole prováděné skládky z demoličního materiálu nesouhlasila lázeňská organizace se skládkou nežádoucích předmětů, hlavně v bezprostřední blízkosti říčky Bíliny.
Při stavbě železničního svršku byla porušena odpadní kanalizace ze Středočeských zřídel. Zástupce ČSD se zavázal k zajištění vybudování navržené sedimentační jímky, aby bylo možno odvést odpadní vody do stávající kanalizace.

Přes příslib zástupců ČSD, že budou splašky a fekálie ze zdejší stanice ČSD odvedeny přímo do veřejné kanalizace – jsou vypouštěny volně do povrchových vod a pronikají již do sklepů lázeňských budov, odkud musí být čerpány. Bylo učiněno opatření, aby tato závažná hygienické závada byla odstraněna. Řada jednání mezi lázněmi a prováděcím podnikem
(Stavební geologie) se týkala úpravy (regulace) řeky Bíliny. Ředitelství lázní si vynutilo podmínky, aby bylo zabráněno případnému naražení minerální vody. V případě, že by došlo k naražení vrstvy s CO2 nebo ke kontaminaci podzemní vody fenoly, je nutno zatížit porušené místo jílovým materiálem, aby nastal opět normální stav.

Úprava řeky byla projektována v trase mezi Bílinou městem a železničním mostkem u Českých Zlatníků (7 km). Bylo vyhloubeno 59 vrtaných a kopaných sond hlubokých max. 7,50 m. Přes všechny uvedené příklady možné kontaminace v blízkosti lázní byla jímáná voda stále bakteriologicky nezávadná, což svědčí o dokonalém provedení jímek.

Tomuto problému, i přes uvedené zjištění, je však třeba věnovat náležitou pozornost.

X. OCHRANNÁ PÁSMA

První původní ochranný rajon byl schválen, výnosem bývalého lázeňského hejtmanství v Praze ze dne 5.10.1872 pod č.j. 567. Byl stanoven na základě dobro zdání, které vypracoval profesor A.E. Reuss. Jeho poměrně malou rozlohu zdůvodnil navrhovatel příznivými geografic kými a geologickými poměry v okolí lázní.

Rozvíjející se hornická činnost (hnědouhelné doly) za západní hranicí pásma si vynutila v r. 1889 jeho zvětšení. Dobrozdání sestavili profesoři G. Laube a Fr. Steiner. Tento rozšířený ochranný obvod, který platil ještě před 20ti lety byl schválen výnosem báňského hejtmanství v Praze 18.4.1891 pod č.j. 516.

Prozatímní ochranné pásmo (1955)

K. Zima v roce 1955 prověřil stávající ochranný rajon a usoudil vcelku správně, že zabírá zbytečně pravobřežní bílinskou oblast (Liběšice – Bořeň – Skalka) a oblast jihozápadního úbočí Kaňkova, zatímco na západní hranici (západní úbočí Mnichovce), západní okolí dolu Amelie III (severně dolu FUgner) zabírá ochranný rajon území příliš malé. Zde navrhl ochranné
pásmo rozšířit až k okraji třetihorní pánve. Těžba hnědouhelných slojí podle jeho názoru minerální vody neohrožuje, neboť v podloží sloje je dostatečně mocná vrstva jílů, která odděluje sloj od krystalinického podloží.

Návrh ochranných pásem z roku 1955 od K. Zimy však nebyl vyhlášen, a ani tedy jako provizorní schválen. Přesto uvádím vymezení a situaci užšího a širšího ochranného pásma pro jejich logické zdůvodnění (přílohy 12 a 13).

a) Užší ochranné pásmo je nutno vymezit, protože je třeba postarat se o zabezpečení hygienických a zřídelně technických podmínek uvnitř zřídelní oblasti s vyloučením vlivů nepříznivých zásahů do režimu mélkých vod.

Předpokládá se zákaz veškerých zemních prací, pokusného sondování a hloubení soukromých i veřejných studní. Zemními pracemi se nemíní mělké rýhy do hloubky 1,0 m a skrývky při úpravách terénu, směřujících ke zlepšení poměrů, jako jsou např. parkové úpravy, výkopy pro ochranné zdi a výkopy pro instalační vedení a elektrické stožáry apod.

Užší pásmo, jež by zabezpečilo zřídelní oblast a dodržování výše uvedených opatření shrnuje K. Zima takto (situace 1 : 2 880).
„Výchozí bod A leží jižně plaveckého bazénu za řekou na kat. hranici Bíliny, linie pásma překračuje řeku k bodu B (styk pozemků č.k. 810, 811, 812 a 813)•běží na C (SZ č.kat. 809) na D (styk č.k. 908 a 809) podle hranice 908 k E (styk č.k. 910 a 911) potom na F (č.k. 602/2 a 601/1) dále na G a H podle hranice pozemku č.k. 601/1 odkud v přímce na bod J (styk č.k. 600 a 559 na SV cípu č.k. 599 – na bod K (styk č.k. 506, 612 – 504, 503 a 613) odtud na L na ohybu katastru města Bíliny na výchozím cípu č.k. (a podle téže kat. hranice až do výchozího bodu A.

b) širší ochranné pásmo má chránit zřídlo před hlubšími umělými zásahy do skalního podkladu rul a čedičů, jež představují prostředí pro tvorbu minerálních vod a spolu s tektonikou území jsou hlavními ukazateli pro jeho vymezení. Rozsah pásma přihlíží kromě toho i ke geograficky patrné infiltrační oblasti, jež určuje oběh vadózních puklinových vod hlubších zón, kde dochází
k proplynění vstupujícím CO2 a ke směrné tektonice, představované bílinským zlomem a doprovodných poruch.

Ochranné pásmo nekryje důlní pole dolu Svoboda (situace 1 : 8 640); v tomto směru bude nutno ho rozšířit,
Těsnící pakr je umístěn v hloubce 39,00 — 39,50 m; mezikruží nad ním vypiněno jílocementovou směsí.
Podzemní voda charakteru bílinské kyselky byla zjištěna v hloubce 42 – 43 m v silněji porušené zóně. Vydatnost byla 30 – 40 1/min.
Vrt V – 2 je šikmý jádrový vrt (kata terénu 229 ni n.m.). Počáteční průměr 267 mm, kone čný 98 mm. Hloubka 243,3 m. Definitivní výstroj : piné pažnice a antikorozní oceli 6 159/149 mm do hloubky 57,7 m. Perforované pažnice 6 59/49, od 55 m do 183,3 m (naztra-ceno). Perforace 13 %, 6 8 mm. Těsnící pakr v hloubce 55 m, mezikruží nad ním vypiněno jílocementovou směsí. Podle provedené rezistivimetrie jsou do vrtu rovnoměrné přítoky po celé délce jeho stěn i jeho dna.
Vrt V 3 je svislý širokoprofilový vrt hloubený do 64 m nárazově 6 475 mm. Do konečné hloubky 130 m byl vrtán jádrové. Konečný profil 220 mmm. Definitivní výsroj : piné pažnice z antikorozní oceli 6 159/149 mm do 40 m, perforované do 57 m. Dřevěné perforované výpažnice 6 118/100 mm od 55 m do 130 m. Perforace 13 %, v hloubce 38,8 m je těsnící pakr, nad ním jílocementové těsnění až k terénu. Pod pakrem je stabilizační obsyp. Hlavní přítoky zjištěné rezistivimetrií byly v hloubkách 78 m, 82 m a 88 m. S ohledem na ochranu vodních zdrojů byl povolen z V l a z V 3 maximální odběr 28,8 1/min. při současném odběru 7 1/min. na V 2.

Budou-li dodržována kriteria odběru, bude se množství CO2 pohybovat mezi 1900 – 2200 mg/l, alkalita v rozmezí 71 – 73 mval/1 a úroveň hladiny vody bude nad 190 m n.m.
Jakékoliv neuvážené zvýšení odběru nese s sebou nebezpečí porušení složité hydraulické a hydrochemické rovnováhy zdroje, spojené se zapadáním hladiny a ztrátou obsahu CO2. Vrty zachycující kyselku na její výstupné cestě vykazují oproti dřívějšímu jímání 5 x více vyšší vydatnost minerální vody.
Genesi kyselky vysvětluje G. Kačura takto : K tvorbě kyselky dochází v rule působením vody s rozpuště-ným CO2 na alumosilikátové systémy. Výstup CO2 (jehož původ nemusí být juvenilní) je podmíněn tektonicky. V současné době se využívá voda z V 1 k pinění a minerální voda z V 3 pro lázně. Voda z V 2 není zatím pro zvýšený obsah Pe využívána. Podle směrnic pro obsluhu, údržbu, měření a těžbu minerální vody z nových vrtů má být hladina podzemní vody u V 1 optimálně snížena na úroveň 36,22 m, od hrany pažnice, přičemž vydatnost (volný výtok před pramenní vázou) má být cca 20 1/min. Při tomto seřízení čerpadla neměl by přetlak b:jt větší než 0,5 – 0,6 kp. Při tom G. Kačura považuje za maximální možnou hranici odběru z nových vrtů 34 1/min. (pro pinírnu 28 1/min a pro koupele 7 1/min.). U druhého využívaného vrtu V – 3 má být podle směrnic snížena hladina na úroveň 33,97 m od hrany pažnice s vydatností před pramenní vázou 10 1/min. Přetlak na vrtu v pramenní váze by neměl být větší než 0,4 – 0,5 kp.
xxxxxxxxxxxxx

-42-
V příloze je starý ochranný rajon zakreslen žlutě. Nový širší ochranný rajon je dán svým průběhem takto :
Výchozí bod „a“ je při styku č.k. 320 a 319 v katastrálním území obce Břežánky, odtud linie běží shodně se starým ochranným pásmem až k bodu „b“ na č.k. 1088 (katastr Bílina), dále k „c“ na katastrální hranici Újezd, podél ní k bodu „d“ pak v přímce k „e“ na styku kat. území Újezd, Chouč a Liběšice, na bod „f“ v průse-číku katastrální hranice mezi Liběěicemi a želenicemi a silnicí v průsečíku kat. hranice mezi Liběěicemi a želenicemi a silnicí do želenic, odtud podél jižního okraje na „g“ , odtud na „h“ (východní cíp č.k. 1445 želenice), dále na „ch“ podle č.k. 1447 a 1694 k styku č. k. 1702 a podél 1702 na „j“ ležícím ne linii starého ochranného pásma a podél této hranice k bodu „k“ na č.k. 151 Braňany. Odtud je navrženo rozšířené ochranné pásmo na bod „1“ v cípu katastr, hranice na výchozí bod „a“.
Rozšíření širšího ochranného pásma proti důlním polím s hnědouhelnou slojí nepovažuje autor jako nezbytné. Nelze však připustit nafárání krystalinického podloží sedimentární třetihorní serie mostecké pánve. V opačném případě musí být vrty po vyhodnocení zabetonovány, nafárané podložní horniny okamžitě od povrchu isolovány a případné vývěry zatěsněny. Všechny hydrologické a geologické poznatky nutno hlásit Inspektorátu lázní a zřídel. Dále je nutné konat pravidelné důlní Pochůzky a o postupu prací podávat Českému inspektorátu lázní a zřídel výkazy k vedení eviden-ce o postupu vyrubaných polí.
-43-
Prozatímní ochranné pásmo (1960) Ve smyslu vládního usnesení 1030 r. 1958 a respektující směrnici Ministerstva zdravotnictví byl předložen v roce 1960 návrh prozatímních pásem hygienic-ké ochrany pro zřídlo v Bílině, který vypracovali G. Kačura a V. Myslil. V následujícím textu uvádím základní poznatky návrhu. širší okolí Bíliny – dnešního zachycení mine-rální vody – leží při okraji třetihorní pánve mostecko – duchcoveko – teplické a na okraji oblasti vulkanitů Českého středohoří. Nejhlubší podloží je tvořeno rulou, která je částečně a nepravidelně kaolinisována. Na něm jsou uloženy evrchnokřídové sedimenty ve vývoji písčitých slínovců nebo slínovců s polohami vápenců. Na ně diskordatně nasedají sedimenty třetihor-ního stáří, převážně miocenní. Jsou to podložní jíly, na něž nasedá slojové pásmo, které je ve většině území překryto nadložními jíly. V ojedinělých reliktech jsou zachovány pliocenní a pleistocěnní štěrky. Tercierní vulkanity jsou zde za-stoupeny znělci, čediči a tufity s jejich tufy a tufity. Svahová údolí jsou pokryta mocnými sutěmi a sutovými hlí-nami. Uvnitř pánve k nim přistupují spraše. Tizemí (hlavně v pánvi) je silně ovlivněno báňskou činností (lomy, šachty, závaly, hlady). Tekto-nická stavba se projevuje v pánvi i mimo pánev. Lze rozlišit několik studií, z nichž starší ovlivňují hlavně stavbu krystalinika a křídy (mladší se výrazně projevuje porušením třetihorních sedimentů (uhelné sloje).

-44-
Zlomy mají dva význačné směry. Krušnohorský -podélný a k němu přidružený příčný – radiální. Mimo tyto zlomy je možno z celé stavby usuzovat na směr jizerský.
Minerální prameny lázní Bílina jsou vázány na pukliny v rule (směr SZ – JV). Zjištění zákonitosti cir-kulace není v daném případě dosti dobře možné, protože některé i otevřenější pukliny mohou být v určitých částech zatěsněny a to buď produkty větrání vlastní horniny nebo zapiněním druhotně přemístěnými materiály zvětrávacích procesů. Výstup kysličníku uhličitého a proplynění horniny nejsou vázány pouze na místo dnešního zachycení minerální vody. Kysličník uhličitý byl zjištěn také např. na rozhraní krystalinika a křídy v Brarianech (v r. 1940). Proplynění bylo dále zjištěno v uhelné sloji na dole A. Jirásek v roce 1959. Minerální voda v Bílině náleží svým chemizmem ke kyselkám natrium – bikarbonátového typu se zvýšeným obsahem 0a2+, kg2+, SO42- a Cl-. Stejného typu jsou i vody cirkulující v puklinách krystalinika. S přihlédnutím k těmto geologickým a hydro-geologickým poměrům bylo v r. 1960 užší ochranné pásmo omezeno na bezprostřední okolí jímacího prostoru. Takto vymezené ochranné pásmo uvažovalo již a nově prováděným výzkumem režimu kyselky (t.zn. s využitím nových vrtů pro zásobování lázní). širší prozatímní ochranné pásmo bylo proti platnému ochrannému pásmu z r. 1891 rozšířeno vzhledem k výše uvedeným geologickým a hydrogeologickým poměrům a to zejména na severozápad do katastru Braňany a na

-45-
severovýchod, kde navazuje na širší prozatímní ochranné pásmo lázní Teplic z r. 1959. V širším prozatimním ochranném pásmu není vzhledem k tomu, že výskyt kyselky je vázán na krysta-linické podloží, omezena těžba uhlí, případně podlož-nich jílů, pokud ovšem tyto jíly nenasedají přímo na krystalinikum.
Ochranná pásma jsou uvedena v příloze č. 14.
XI. NÁVRH HYDROGEOLOGICKÉHO PReZKUMU
Hydrogeologické práce 2. a 3. fáze budou blíže specifikovány ideovým a prováděcím projektem, který bude předložen ve 2. čtvrtletí r. 1977. Oblast bílinská je středně geologicky a hydrogeologicky prozkoumaná. Ze starších autorů podali podrobný geologický popis G. Laube (1898) a J.E. Hibsch (1924), nejnovější geologické poznatky najdeme ve vysvětlivkách k listu Teplice 1 : 200 000 od V. Zoubka a J. škvora z r. 1963. O bližším okolí pramenů minerální vody se zmiňuje ve vysvětlivkách listu Teplice 1 : 50 000 P. Macák a kol. v roce 1968.
Nejvýznamnější hydrogeologický výzkum pochází od K. Zimy a O. Hynie (1950, 1953, 1955), nejnovější hydrogeologický průzkum provedl v letech 1959 – 1965 Georgij Kačura publikovaný v r. 1967.

-47-
3) Laboratorní práce Vedle laboratorních rozborů, uvedených v části „režimní pozorování“ doporučuji provést nový bakteriolo-gický výzkum. Bakteriologicky by měly být vyšetřeny i zdroje pitné vody z nejbližšího okolí lázní. Z hlediska ochrany bílinského zřídla bude vhodné provést rozbory povrchové vody•z řeky Bíliny (Bělé), hlavně z části toku nad zdroji minerální vody. Dá se předpokládat, že budou zjištěni konkretní znečišťo-vatelé.
xii. zivim
Zpracování rešeršní studie jako I. fáze hydro-geologického, průzkumu pro stanovení ochranných pásem vy-cházelo ze studia a excerpce dostupných archivních pod-kladů z příslušného archivního fondu Ministerstva zdravot-nictví a v Geofondu Praha. Několik grafických podkladů bylo zapůjčeno Ředitelstvím středočeských zřídel v Bílině. Předložená rešeršní zpráva ee skládá z jedenácti základních kapitol. Po úvodě je ve II. kapitole podán chronologický výčet autorů a jejich prací o bílinském zřídle od roku 1788 do roku 1967. III. kapitola pojednává v historickém prehledu o minerálních pramenech, jejich výskytu, sanačních pracích a rekonstrukcích a o vývoji jejich jímání od jejich objevení dodnes.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
-46-

Ještě před stanovením definitivních ochranných
pásem bude nutno provést některé průzkumné práce,
z nichž doporučuji :

1) Režimní pozorování
a) Klimatické faktory : průměrnou denní teplotu, denní
úhrn atmosferických srážek a baromatrický tlak
(jednorázově, denně).
b) Hydraulické parametry : hladiny, vydatnosti (1 z
denně) v předpokládaném I. ochranném pásmu i u
významnějších zdrojů prostých podzemních vod.

c) Parametry chemizmu vody : zkrácené chemické rozbory
u všech využívaných a nevyužívaných minerálních
pramenů 1 x týdně.
‚,piné chemické rozbory u všech minerálních pramenů
1 x měsíčně.
d) Kromě toho by měla být měřena ještě teplota vody
u všech minerálních pramenů a u vybraných zdrojů
prosté podzemní vody v blízkém okolí zřídla.

2) Vrtné a jímací práce :
Pro upřesnění geneze minerálních vod a případné
zvýšení celkové vydatnosti minerálních pramenů doporučuji
dále provést další vrtné práce v území západně, jiho-
západně a severozápadně od stávajících vodních zdrojů,
kde lze očekávat další výskyt minerální vody.
Nepokládám z. nutné provádět další geofyzikální
práce ani stopovací zkoušky vzhledem k tomu, že vyhodno-
cení těchto prací by bylo značně problematické.

-48-
IV. kapitola je zaměřena na geologii a tekto-
niku v souvislosti s tvořením minerální vody.
V. Kapitola se zabývá hydrogeologickými poměry
území.
VI. kapitola je věnována bílinské minerální vodě –
– jejím chemickým a fyzikálním vlastnostem a to s ohledem
na therapeutické účinky léčivého zdroje.
VII. kapitola pojednává o hydrochemických vlast-
nostech zřídla. Tato část zprávy je dopiněna čtyřmi
tabulkami s chemickými údaji ze straších i novějších
archivních materiálů.
V VIII. kapitole jsou shrnuty informace o nových
zdrojích z let 1959 – 1965.
IX. kapitola přináší informace o ochraně
zřídla před nežádoucími zásahy. Jsou zde popsány hlavní
hornické zásahy (vrtné a kopné práce) v širším ochranném
pásmu.
V X. kapitole jsou chronologicky popsána
všechna prozatímní ochranná pásma, včetně návrhu K.Zimy
z něhož autoři současných prozatímních pásem vycházeli
XI. kapitola je pak věnována některým návrhům
pro 2. fázi hydrogeologického průzkumu (režimní měření,
vrtné práce, laboratorní práce a pod.).
2. fáze vyhledávacího průzkumu pro stanovení
definitivních ochranných pásem lázní Bílina, přinese
další poznatky o zřídelní struktuře bílinské kyselky
a podklady pro její definitivní ochranu a stabilizaci
režimu.

-49-
LITERATURA

1) GINTL W. – LAUBE U. STEINER F. (1898) : Die Mineral-
wasserquellen von Bílin in B3hmen und die
an denselben in den Jahren 1888 – 1890
durchgefUhrten Sanie rungsarbeiten,
Bílina

2) HIBSCH J.E. (1924) : Erlguterungen zur geologischen
Karte der Umgebung von Bílina, Praha

3) HYNIE 0. (1963) : Hydrogeologie ČSSR II. Minerální
vody, 448 – 452 Praha

4) HYNIE 0. – ZIMA K. (1950) : Pověechný geologický posudek
o minerálních pramenech v Bílině. Archiv
Ministerstva zdravotnictví, Praha

5) KAČURA G. (1963) : Druhá zpráva o výzkumu režimu
kyselky v Bílině. Zpr. geol. výzk.
v r. 1962 Praha

6) KAČURA G. (1966) : Hydrogeologické řešení struktury
zřídla Kyselky v Bílině. – Geotest Praha

7) KAČURA G. (1967) : Zřídelní struktura bílinské Kyselky.
SG. geol. věd, ř . HIG, sv. 5 Praha

8) KAČURA G. – MYSLIL V. (1959) : Návrh ochranných pásem
Kyselky v Bílině. – Geofond Praha

-50-

9) KISCH E.H. (1879) : Die Heilquelle und Curorte
B6hmens in historischer topographischer,
physikalisch-chemischer und medicinischer
Hinsicht – Braumilllers Bade – Bibliothek,
93. Wien

10) LAUBE G.C. (1884) : Geologische Exkursionen im Thermal-
gebiete des nordwestlichen amen*.
Leipzig

11) LOSCHNER J. (1859) : Der Sauerbrunn zu Bilin. Praha

12) PIŠTORA Z. (1963) : Závěrečná zpráva o provedení jímací
studny (zdroje pitné vody) v Bílině. –
Geofond Praha

13) REUSS A.E. (1845) : Der Sauerbrunn zu Bilin in
Bóhmen Praha

14) REUSS P.A. (1788) : Naturgeschichte der Bilin Sauerbrun-
nen in B3hmen, Praha

15) THEIMER K. (1891) : Quellenerweiterung am Biliner
Sauerbrunn Erzgebirgs – Zeitung,.
r. 12, Teplice

16) THEIMER K. (1892) : (ieschichtliches óber den
Swerbrunn bei Bilin. – Erzgerirgs –
Zeitung

17) VRBA J. (1955) : Zhodnocení hydrologických pozorování
na minerálních pramenech v Bílině v letech
1941 – 1946. Archiv ministerstva
zdravotnictví. Praha

– 51 –

18) WOLLMANN E. (1942) : Gutachten ilber das Bad und den
Heilwasser versandbetrieb Bilin und den
Heilwasser – versandbetrieb. Archiv
Ministerstva zdravotnictví Praha
19) ZIMA K. (1953) : Hydrogeologické poměry v okolí Bíliny.
Archiv ministerstva zdravotnictví Praha

20) ZIMA K. (1955) : Geologie a balneohydrologie minerálního
zřídla v Bílině v Čechách. Archiv ministerstva
zdravotnictví. Praha

21) ZOUBEK V. – ŠKVOR V. (1963) : Vysvětlivky k přehledné
geologické mapě ČSSR 1 : 200 000, list
Teplice a Chabařovice. Praha

Praha, březen 1977
Vypracoval : Pg. Vl. Cyvín
Vedoucí úseku :RNDr.Laboutka

RNDr. Jaroslav /11;2W1č Pg. Stanislav u 1 a
vedoucí hydrogeol.oblasti geologický nšmětek

Click to listen highlighted text!